pátek 9. dubna 2010

Seznamte se, moji psi !

Od malička jsem milovala všechno živé a mým veliký přání bylo mít svého psa.Rodiče jsou úžasní, měla jsem nádherné dětství, ale tohle přání mě nikdy nesplnili.
Když bylo našemu Ondrovi asi pět let, jednoho dne se vrátil domů a v krabici od bot přinesl naše první rodinné zvíře.Dodnes si pamatuji na jeho rozzářený úsměv a jeho čistá duše vůbec nepočítala s m, že bychom nesouhlasili.Nebyl to pes, ale něco co hodně vzdáleně připomínalo malého dikobraze.Byl to přírodní úkaz, který dostal jméno Anča a dělal nám věrného společníka téměř dva roky.Já dodnes nevěřím, že to byl křeček, ale naučil moje děti první zodpovědnosti se o někoho starat.Anča umřela asi na blohobyt, odešla jí játra a to , co následovalo pak, nás naprosto odzbrojilo.Ještě nikdy jsem své kluky neviděla tak nešťastné, nic nezabíralo a já si chvíli i vyčítala, že jsem to dovolila a že jsem děti vystavila takové životní situaci, se kterou si nedokázali poradit.V té době jsme se stěhovali z velkoměsta k nám "na samotu" a když už jsem si myslela, že čas všechno zahojil a děti budou mít nové podněty a nové kamarády, pan Pepa jednou přijel do nového domova a s ním černobílá kulička v košíčku.
A tak naše děti dostaly opravdového , věrného a všemi dlouhých patnáct let milovaného psa.Byla to fenečka staroanglického ovčáckého psa - bobtaila Bettynka.Byla kouzelná.Dělala nám společnost dlouhé roky a moje děti ji bezmezně milovaly a ona milovala je.Bettynka byla na sklonku života hodně nemocná.Velmi špatně chodila a já pomalu cítila, že její čas se začíná naplňovat.V té době jsem zcela náhodou objevila v nějakém časopise článek o Dandie Dinmont terierech.Již podle obrázku, jsem se zamilovala.Kdo plemeno trošku zná, ví jak je těžké štěně získat.Kontaktovala jsem známé , hledala inzeráty.Bylo to v době, kdy internet byl u nás v plenkách, nebyly internetové stránky a hledat bylo velice složité.Ale podařilo se.Náhoda mě přivedla do života moji velikou kamarádku Zojku a s ní i milované dandíky.Brzy na to jsme s dětmi jeli do Zojčina nádherného domova pro štěně.Poprvé jsem se setkala s člověkem, který s neuvěřitelnou trpělivostí a láskou sdílí svůj život se smečkou téměř patnácti psů, na zahradě se mu pase krásný kůň a šíří okolo sebe pohodu a radost.Mám Zoju moc ráda a jsem ráda, že je součástí mého života. Náš první dandík Míša je dodnes s námi.Má neuvěřitelně veliké srdce a nadpřirozenou moc uzdravovat psí i lidské duše.S jejím příchodem naše Bettynka omládla.Malé štěně na stará kolena adoptovala a byla jí výbornou mámou i učitelkou.Bettynka u nás žila s Míšou ještě více jak dva roky.Dandíci jsou kouzelní a nevím, kdy se to přesně stalo, ale začalo jich u nás přibývat.Zůstaly u nás naše odchovy, přišli štěňátka od jinud a já se najednou stala " chovatelkou".Byly doby kdy jsme měli i jedenáct psů!Náš život se obrátil naruby a veškeré naše aktivity souvisí se psy a veškerý náš program se orientuje podle nich.Mám úžasné syny, které "ošklivá Anča" naučila milovat vše živé a i když už mají své plány a své životy, se psy nám vždy pomáhají, hlídají a těší se na ně a jich první kroky doma vedou ke psům.Mám i báječného pana Pepu, který tuhle radost sdílí společně se mnou!
Jsou i dandíci, kteří nám již odešli do psího nebe a mě při vzpomínce na ně stále bolí u srdce.Ale to je bohužel to smutné, psí život je vždy kratší , než je ten lidský!
Moji psi mě přivedli do života plno nádherných kamarádů, plno velkých lidských a psích srdcí.
Naše aktivity s pejsky jsou veliké a chceme, aby psi mohli plně rozvíjet svůj charakter. Ale slibuji o tom někdy příště!
Páni, to jsem se ale rozepsala! Pokud jste to dočetli až sem, tak jste dobří!
...a tak na konec, dandíček je veliký koníček, ale ještě vetší mazlíček... :o)


Toníček - náš miláček, který udělal šťastné jedny starší manželé, kteří už chvíli neměli pro co žít! Má s nimi kouzelný domov!


Lollynka, která je už v psím nebi!


Eda - náš lovec srdcem a duší.Jediný dandík -pes v ČR, který má barvářské pracovní zkoušky!


9 komentářů:

  1. Vlaďko,ty snad píšeš rovnou srdíčkem :o)).To je úplné pohlazení po duši...Bylo mi ctí se seznámit nejen s Ančou,Bettynkou,ale i Zojou(která musí být super baba),Míšou,Toníčkem,Lollynkou,Edou a vlastně se všemi krásnými dandíky.A moc Tě prosím,rozepisuj se takhle dál.....Krásný víkend,Flo

    OdpovědětVymazat
  2. Nádherní hafíci... Také miluji zvířata. Hrozně to bolí, když se s nějakým musím rozloučit, ale nikdy mě to neodradí od toho, abych si další kuličku plnou lásky nedonesla domů... Věřím tomu, že kdo má rád zvířata, má rád i lidi...

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj Vladěnko,
    pejsánci se u vás mají jako v ráji, jsou strašně roztomilý a máte je nádherně vyfocené!
    Zase jsem si u Tebe báječně početla. A zavzpomínala jsem, když jsem se před lety s bráškou vrátila z první návštěvy pionýrského tábora, doma nás také čekalo první zvířecí překvapení. Byla to fenka špice, jmenovala se Cilka a byla to nádherná bílá kulička. Byla věrná a hodná ani nelze říct kdo jí miloval více. Dnes máme u domečku středního knírače Baxe, je to řádný hlídač, miluje naše holčičky :o) A také máme kocoura. Terezce jsem slíbila, že až půjde do první třídy pořídíme maličké zvířátko do pokojíčku (asi křečka, také jsem ho měla).
    Já si myslím, že je dobře, když děti vyrůstají se zvířátky. Spoustu se s nimi a od nich mohou naučit :o)
    Pěkný víkend, Martina

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za krásné komentáře! Já si rozhodně myslím, že žívý tvor vnese do života lidského holátka veliká positiva.Chválím vás děvčata, že své děti necháváte vyrůstat ve společnosti živých zvířecích tvorů!Dnes už vím,že i malé dítě které se musí vyrovnat se smrtí zvířecího přítele ví, co je to láska a odcházení!Mějte ve svých domovech hodně zvířecí přátel! Gabra řekla velikou pravdu, kdo má rád zvířata, má rád lidi! Já je znám z praxe mého pana Pepi. Jsou lidé, kteří jsou námi lidmi zklamáni a žijí jen pro svá zvířata a já jim dnes po tolika letech soužití se psy i kočkami věřím...psi i kočky i křetíci cítí naší lásku a ta je pokud chceme bezbřehá!

    OdpovědětVymazat
  5. Nádherní psi a krásné čtení, od srdce, moc se mi to líbilo. Jako milovnici psů dvojnásob. Těším se na další příběhy:-)

    OdpovědětVymazat
  6. Tak krásné psy (kromě těch našich samozřejmě :-)) jsem už dlouho neviděla. Jsou opravdu krásní a je vidět, že je o ně s láskou pečováno. A Vaše psaní se čte úplně samo. Právě Vám přibyla jedna pravidelná čtenářka :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Máš krásný čtivý sloh ;) a fotky hafušků jsou nádherné, obzvláště ta poslední je nej nej ;)

    OdpovědětVymazat
  8. Ahoj Vlaďko, opět krásně píšeš a tohle téma je i pro mne srdíčkové. Zojka skvělá kámoška i chovatelka dandie. Mám jí moc ráda a tebe taky, Krásný pozdrav a už se těším na další povídání o dandie (mimochodem moc se mi líbí příspěvěk na tvých stránkách o Tess, krásné)

    OdpovědětVymazat
  9. Liduško, to víš, že dandík je nevyčerpatelné téma! Určitě se uvidíme v Letňanech na pvní májové výstavě!Mám tě také moc ráda a Holynky a Pepíčka a...
    pa pa V.
    Jsem ráda , že se ti líbí moje stránky!

    OdpovědětVymazat