Dokonalá...

Miluju přirodu. Mám ráda vycházky do lesa, na louku, mám ráda samotu a klid obklopena nekonečnou zelení .

Mám ráda vycházky s foťákem na krku. Zjistila, že není nutné hledat složité kompozice a mému srdci jsou nejbližší fotky úplně obyčejné. Fotím sama pro sebe a mám to ráda.

Příroda je dar. Nepřestane mě fascinovat její barevnost, dokonalost a vzájemná souhra barev a vůní.

Vydržela bych hodiny pozorovat rozkvetlý strom u cesty a kochat se růžovými kvítky. Sledovat včely a jejich hemžení. Závidět větru, který čechrá nadýchanou korunu.

Prostá a stydlivá kvítka se krčí u cesty. Pavouci je lehce omotávají svými vlákny.

Les a jeho tajemství. Sluncem zalité kmeny stromů mají svá tajemství a les zpívá s větrem. ČEKÁM na víly a skřítky až vtančí na palouk.

Loučím se s lesem, abych zase zítra vplula do své každodenní reality. Práce, nemocní lidé, zodpovědnost, domácnost a pak , že by nebylo lepší býti třeba veverkou :o)...

Můj rok...

1.4.2010 jsem v sobě našla tu troufalost, že jsem si založila blog. Pročítala jsem si své starší příspěvky, prohlížela fotky a bylo mi najednou milo, že jsem dokázala zaznamenat střípky z našeho bytí. Chvílemi jsme z odstupem času viděla, že jsem byla až příliš osobní, chvílemi jsem se i zasmála nad událostmi, které mi v ten okamžik přišly důležité.

Možná mě přibylo pár drobných vrásek, možná jsem psaním u počítače prošvihla něco důležitějšího, ale nic zásadního se nezměnilo.
Jsem ráda ženou, mámou, dcerou ...Můj život je někdy moc hektický a hudba, která mi k žití vyhrává, má často divoký rytmus, ale já tančím jak dokážu! Jsem bohatá ve své duši, mám všechno a nic. Po mnoha letech jsem došla k vnitřní rovnováze, každý den je novým zážitkem , každý okamžik novou zkušeností.
Mám stále mámu a tátu a to je veliké bohatství. Miluju své rodiče.Jsou mojí jistotou a přístavem bezpečí a ještě stále můžu být malou holčičkou a plakat mámě na rameni.

Mám svého muže.Někdy Bůh někdy vůdce pekla, ale je nám spolu už moc let báječně.

Mám své syny. Snad jsme je vychovali dobře. Teď už jen nahlížíme a možná lehce foukneme do pírek na jejich křídlech, ale mávat už musí sami. A oni mávají. Někdy mě zaskočí intenzita letu a někdy bych ráda křídlům ulevila od námahy,ale...

A taky mám vás všechny.Tenhle tajemný svět virtuálních lidí a otevřených dveří do vašich srdcí, domů , zahrad, trápení, radosti i bolesti a statečnosti.

Jsem tady s vámi ráda a díky za vaše přátelství. Je virtuální, ale i tak hluboko v mém srdci.

:o))))

Spirit of nature

Mám ráda všechno okolo sebe.Mám ráda přírodu a možná je to tím jarem, že tak silně cítím, že jsem její součástí a že právě ona je součástí mě. Procházka lesem, vůně mokré země, zpěv ptáků, kytky, mechy, kameny a hlavně moudré kmeny stromů, to je to co mě moc přitahuje a možná jsem měla být lesní vílou nebo Elfem...!

Na skok do ráje...

Udělali jsme si s panem Pepou výlet do ráje.Dlouho jsme si slibovali, že někam vyrazíme a konečně to vyšlo.Mám to ráda všude, kde jsou dobří a milí lidé a někdy je mi líto, že to s tím Rakousko-Uherskem nedopadlo! Ještě pořád se máme čemu učit!

Mám ráda hory.Mám ráda tu obrovskou energii, která z nich sálá.Mám ráda majestátní klid a posvátné ticho, jež z mohutných skalnatých masivů vystupuje.Mám ráda ten pocit pokory před přírodou, která tuhle krásu stvořila.
Pan Pepa mě vzal opravdu do ráje.Měli jsme čas jen na sebe, sportovali, hodovali a relaxovali. Asi poprvé jsem v životě vyzkoušela veškeré slasti wellnes.Nemohla jsem se rozhodnout, kam dříve.

... a musím říci, mám ráda bylinkové parní lázně, finské sauny, výřivky , bublinkové lázně , pití litrů očistných čajů, odpočívání v relaxační místnosti s kouzelnými zvuky přírody a zpěvěm ptáků.

Poprvé v životě jsem okusila ayurvédskou masáž celého těla voňavým olejem ze santalového dřeva.Mladý Ind mě nabil neskutečnou energií, uvolnil čakry a dal mi mnoho rad , jak dál naložit se svým opotřebovaným tělem.V životě je všechno tak jasné a na dosah, ale je obrovské umění to vzít za správný konec a umět naložit sám se sebou.Možná až přečtu více knih, naučím se lépe odpočívat a rozumět svému tělu...tak...!Nejsem sentimentální a nemám touhy se někam vracet, ale do malé vesničky vysoko v horách, do krásného rodinného hotelu s úžasnou atmosférou a příjemným personálem, pod ruce indického jogína a maséra se vrátím ráda!

S láskou díky mému muži, že mě vzal do ráje!

Pro dědečka...

Milý dědečku, není den, abych na Tebe nemyslela. Každý den narazím na tolik věcí, které mi Tě připomenou. Jsou věci, které bych udělala jinak než ty, jsou věci, které bych s Tebou tak ráda probrala a znala Tvůj názor ...

Měl jsi tak rád psy.Měl jsi za svůj dlouhý život jen jednoho, ale mluvil jsi o něm až do své smrti.Udělal jsi tolik dobrého za život a i pes paní farářky Muchtar, které ho jsi na stará kolena tak rád venčil,na Tebe jistě s láskou vzpomíná. Pamatuji se , že se ho každý bál.Byl divoký a nezkrotný a musel být stále na provaze.Paní Abdul Hasan na něho nestačila a pes pouštěl hrůzu.Ty jsi ho zvládl a vedle Tebe se choval jako beránek.Stále vás vidím, jak jdete cestou k lesu pán a jeho pes.Možná Ti připomněl Tvého vlčáka, co jsi měl s babičkou. Pes vidí lidskou duši a ty jsi tu Muchtarovu učaroval.

Dědečku, já mám doma psů sedm a žije se mi s nimi nádherně. Kdybys nás viděl, líbilo by se Ti to.
Jsou věci, které si v sobě neseme od dětství a milovat vše živé nás pravděpodobně musí někdo naučit.Byl jsi dobrý učitel. Dědo, mám Tě moc ráda!

Výlet pro radost

Dnes bylo tak nádherně, že jsme museli hned po obědě vyrazit do přírody.Bafíci se nemohli dočkat.Jakmile jsem začala chrastit obojky a oblékat je do nových pletených svetříků, které nadělil Jéžíšek :o), nedali se utišit.Bafali a bafali jeden přes druhého a v překladu mi to znělo: "Bože, to ti to ale trvá než se oblečeš, zase nemůžeš nejít rukavice, co? ...jako bychom to nevěděli, že zase budeš zdržovat! "

Malá modní přehlídka.Elfík v novém červeném modelu a Miška v růžovém melíru! Naši psi svetry milují.Nesmí mít nic na nožkách, ale záda mají rádi v teple.

Modelka Míša.

... a ještě jednou Fíček Pantoflíček

Moje oblíbené místo.Je tady nádherně za každého počasí, za každého světla.Posed hrdě nahlíží do údolí a kontroluje louky okolo.Jak ráda bych tady poseděla a líně pozorovala stáda lesní zvěře, dívala se na hory na obzoru a cítila ten tajemný a opojný klid panenské přírody.Mám moc ráda svůj kraj.Mám ráda les a jeho vůni, mám ráda mokré louky, zamrzlé kaluže a uschlé rákosí.Mám ráda všechno, co je živé a co dělá přírodu tak dokonalou a naplňující.

... a všichni

Druhý advent pohladil moje srdce a v kruhu milých jsem si říkala, že vše zvládneme velice v pohodě!

U nás je opravdová a nefalšovaná zima!Venku mrzne jak když praští a nikdo se dobrovolně nehrne odhrabávat sníh, vyjíždět s auty z garáže a dělat náš dům civilizačně přístupným! Já všude navěšela věnce, rozmístila lucerny a těšila se, že budou k užitku jako za starých časů. Tak podle reakcí mé rodiny jsem za úplného trotla a když budu mít štěstí oteplí se a sníh odtaje.No jo! To je ten generační rozdíl..

Doma jsem myslím na poslední chvíli vytvořila sváteční atmosferu! Dokonce i soused od králíků mě adventní věnec pochválil.Je z buxusu, sušeného ovoce, papírových hvězdiček a troška fantazie! Tu snad ještě mám!Pejskové byli absolutně nadšeni sněhovým přídělem.Nemůžeme je zahnat domů.Venku jsou krásně uvolnění, svobodní a užívají si nových radovánek!

Já děkuji mým zlatým lidem Pepovi, Jankovi, Ondíkovi, Kačence a mamče s tátou, že je mám a že vánoce v jejich společnosti budou zase kouzelné! ...a tak to má být!!!!

Nikdy neříkej nikdy...

Pan Pepa mě dneska " vyvezl" do velkoměsta. Tedy spíše vyvezl naše auto do servisu a mě vzal při té příležitosti s sebou. Byla jsem docela ráda, že nadýchnu ještě v relativně bezpečném čase předadventní náladu v obchůdcích , než lidé začnou šílet s nakupováním.

Miluju vánoce a hrozně ráda dávám dárky. Mám ráda takové ty maličké, z lásky a od srdíčka.Právě takové jsem chtěla v klidu pohledat a po dlouhé době nadýchnout i tu městskou atmosféru.

Cestou začalo chumelit.Už v autě jsem si říkala, že jsem měla raději zůstat doma a dodělat si rozdělané úklidové práce.Pan Pepa se mě smál a říkal, že to jsem celá já...! Doma bych jistě zase litovala, že jsem nikam nejela :o)

Měla jsem více jak tři hodiny pro sebe a vydala se do ulic.Opravdu dlouho jsem nebyla jen tak pokukovat po krámech a opravdu dlouho jsem nebyla v centru našeho " velkoměsta" a opravdu jsem se nestačila divit, jak moc se to všude změnilo, jak záhadně zmizely mé oblíbené obchody, jak vyrostly nové a jak tuhle část mého " rodného a studentského" města už vlastně vůbec nepoznávám.

Moje intuice z auta měla určitě něco do sebe.Chodila jsem od krámu ke krámu a velmi brzy jsem zjistila, že stejně nic nekoupím a že se vlastně ani z ničeho netěším ...

Doklopýtala jsem do zcela nového a obrovského nákupního "ráje".Všude vykukovaly nazdobené umělé stromky, kýčovité ozdoby a strašně moc lidí.Dvakrát jsem vyjela pohyblivými schody nahoru a dolu a nenašla nic, co by mě alespoň trošku zaujalo...!A jak jsem tak svištěla mezi patry, najednou se mi udělalo opravdu zle.Málo vzduchu, směsi vůní i pachů a já si chtěla rychle někam sednout.A ejhle! Nebylo kam.Prosila jsem sebe samu, ať vydržím a hloupě sebou někde neplácnu.

Před očima jsem měla barevné kruhy , ruce se mě klepaly a najednou jsem uviděla řadu židlí. Hurá! Sednu si! Ani nevím, jak jsem na jedné z nich přistála! Byla to obrovská úleva.Sedím!

" Tobrý den, pany, gelové nehty nebo lakovat nebo francouzká?" U stolku na proti mě seděla milá asiatka s rouškou přes ústa a evidentně mě hodlala upravit ruce. " Klid pany, uvolnit a nechat ruce pro mne". Nevolnost byla ta tam a já zjistila, že jsem přišla omdlít do " European nails studia" , kde jeden vedle druhého seděli u malých stolků mladí asiaté a vyráběli umělecká díla na rukou "zaměstnaných" žen.Bylo mi trapné vstát a odejít a jen jsem v duchu počítala, kolik mám v peněžence peněz a jak to udělat, aby mě ruce nezdobily dlouhé zelené nehty s perlami! Dopadlo to výborně! Slečna mě udělala velmi příjemnou masáž rukou, manikuru a pak mě nehty krásně nalakovala ála Francie. A zlatá tečka přišla nakonec! Stálo to" pouhých" 200 Kč!

Pan Pepa se velice divil, že jsem nic nekoupila a nestačil se divit ještě více, když jsem mu před obličejem šermovala krásnými nehtíky! A tak nikdy neříkám nikdy... Moje první manikura byla velice příjemná. Sice mě "zapečená Francie" záhy odplula ve škopku na úklid, ale musím říci : " Zajímavý den! "

Podzim jak ho mám ráda!

Je mi dobře s těmi, které mám moc ráda...

Je mi dobře za hledáčkem fotoaparátu...

Je mi dobře uprostřed smečky mých psů...

Je mi dobře uprostřed krásné barevné krajiny...

Je mi dobře, když ...

Nostalgie

Obvykle mívám beze slov, ale dnes to bude se slovy a bez fotek.Začalo pršet , obstarala jsem dům, zahradu, rodinu i zvířectvo a trošku jsem se kochala na vašich blocích.U Ivy http://jednoduchakrasa.blogspot.com/ jsem narazila na krásný příspěvek ze staré půdy.
Snad mě oslovil ten starý kufr nebo hodiny kukačky, ale najednou mě tenhle letmý dotyk stara, vrátil do mého dětství.Zasnila jsem se a vzpomínky se začaly hrnout a doprovázely je vůně a zvuky ze šťastných prázdninových dnů, které jsem s bratrancem a sestřenicí roky stejně trávila u babičky a dědy na venkovské chalupě na malé vesnici.
Je to tak dávno a přitom mám všechno tak hluboko vryté v sobě a věřím, že naše zážitky z dětství nás mohou ovlivňovat pozitivně, či negativně po celý život.
Já měla hezké dětství.Hodně času jsem trávila u babičky a dědy a jejich odchod dodnes vnímám jako jednu z největších ztrát.Myslím na ně často a i po mnoha letech mě chybí.
Možná je v mé hlavě také dvanáctého srpna roku ... a je třeba také čtvrtek. Sedíme společně s babičkou a dědou v kuchyni.Všude voní sušené houby.Děda vstává a natahuje kukačky.Já si píšu do deníku a Jirka bratranec chce jít na houpačku. Tak tedy dobrá. Vycházíme z kuchyně do chladné chodby, projdeme po ní a blížíme se ke schodišti na půdu.Jsem malá holka a trošku bojuji s tmavým schodištěm na půdu , ale Jirka mě postrčí a já běžím za ním.Otevřeme staré dveře, jako vždy je tam ta nepříjemná pavučina a jsme tam.Půda, půdíčka! I po tolika letech cítím tu zvláštní vůni.Všude je pološero, podél střechy vzorně srovnané dřevo, staré skříně plné starých knih, truhly s oblečením po prababičkách a dědech, kočárek po nás zakrytý prostěradlem, veliká plechová vana opřená v rohu.Uprostřed všeho toho bohatství visí naše malá houpačka na trámu.
Jirka volá, že se bude houpat první a já budu počítat do sta a pak se vymněníme!...
Jak krásné mohou být vzpomínky a jak krásné je , že je máme.
Půda, půdička ! Prázdninová dobrodružství, staré věci, staré vzpomínky, ale všechny jsou mojí součástí a jsem ráda, že jsem měla takové dětství a jsem ráda, že babička a děda zůstanou navždy v mém srdci. Kdybych mohla znovu bych jim řekla, jak moc jsem je milovala a jak moc krásně s nimi bylo a jak moc mi i mnoha letech chybí a jak ráda se vracím do té venkovské chalupy, kde už je to všechno jinak, ale voní to stejně a nahoře na půdě visí na trámu stará houpačka........

Poprvé lavičková fotka se štěníky!

Je to malý zázrak, tohle psí nadělení.Každým dnem jsou větší a chytřejší.Každým dnem jsou odvážnější a samostatnější.Každým dnem nás překvapí něčím neuvěřitelným a každým dnem nám láskyplně poděkují, že jsou.

Je to radost žít obklopeni tolika pejsky a je veliká pocta i zodpovědnost vychovat je a předat dál dobrým a hodným lidem, kteří je budou milovat.

Přeji sobě i všem našim štěníkům, aby našli láskyplné domovy, milující a oddané pány, kterým neskutečně obohatí život a budou věrnými kamarády do slunce i nepohody.Utíká to , utíká a za chvilku se s nimi budeme loučit !... tuhle stránku chovatelství nemám ráda, ale nadruhou stranu jsem díky psům našla plno báječných přátel!

Moje radosti

Jan, Jeník, Honzík, Jeníček, Janeček, Honzulka, Honík ,Honza...mnoho podob a stále stejná milovaná tvář! Pět týdnů uteklo! Do světa odejel mladý a rozdychtěný klučík a vrátil se mi mladý, vyrovnaný a světem obohacený muž! Jsem ráda, že máme Kanadu za sebou a Honza má nezapomenutelné zážitky, zkušenosti a má zase o něco rozšířený svůj soukromý rozhled na svět!
Jsem na něho hrdá, s láskou sleduji ten veliký přerod malého chlapce v dospělého muže, který má své pevné, jasné a vlastní zkušeností utříděné názory na život a svět:" Honzíku, jsi můj malý velký muž a už nikdy nebudu hladit tvé maličké nožičky a čuchat ke tvým voňavým vláskům.Jsi dospělý, plný naděje a očekávání a já jsem ráda, že můžu být u všech tvých promněn a sledovat, jak se stáváš mužem a jak dobrým člověkem.Jsi moje radost i chlouba! Nezáleží čím budeš a kde budeš, ale pořád jen na tom kým budeš! A já vím, že dobrým člověkem ! "

Na zahradě rozkvétají mé lásky hortenzie! Nemůžu se na ně vynadívat a nemůžu se rozhodnout, která barevná variace je mému srdci nejblíže.
Od Marcelky šikulky přišel balíček plný překvapení.Mám nádherné kočky a cedulky na bylinky z keramiky.Jsou kouzelné a dojemné! Mám velikou radost!

A štěníčci jsou také k pomilování! Rostou jako z vody a dělají nám velikou radost.
Dnes má narozeniny moje maminka.Zdravíčko jí moc nepřeje a je už v krátké době po druhé v nemocnici.Doufám, pán Bůh dá a všechno bude v pořádku.Mami, mám Tě moc ráda!