Velké zmněny

Velké zmněny, které mě do života přinesl můj nový zaměstnavatel, moje nová pracovní pozice mě ukusují velkou část mého volného času.Doufám, že je to začátek, než se vše zaběhne, než se zaběhnu já a než se zaběhne můj nový pracovní kolektiv.Chodím domů pozdě, mám zanedbanou domácnost, pejskové smutní a já každý den pěju chválu na mého zlatého pana Pepu.Převzal na sebe kus mé domácí rutiny, krmí i psy a dokonce krmí i mně! Doufám, že se brzy vše vrátí do normálu a já budu zase fungovat ne jen na poli pracovním.
Podvečerní toulky zahradou mě přináší veliké uspokojení a duševní klid.Chodím po spadaném listí a je mi dobře, když se dotýkám posledních poslů léta.Dnes jsem si nastříhala zbytky levandule a krásně vybarvené hortenzie, aby zdobyly naši domácnost.Hned je mi s nimi i v neuklizeném domě lépe.
Začala jsem opět chodit s Miškou a Pusinkou do speciální školičky k dětem.Máme tam nové malé kamarády a v úterý po naší první návštěvě byly i slzičky nového klučíka.Nechtěl pejsky pustit a tentokráte jsme odcházeli za nešťastného pláče... Moc se na na děti zase těším a nemůžu mít lepší dobití své energie, než tu malou drobotinu, která neměla nejlepší start do života, ale jejich čistota, bezprostřednost, láskyplnost a důvěra jsou jejich životní náplní a mají obrovskou schopnost předávat energii dál.Mám ráda své malé kamarády!

... a mám ráda podzimní čarovaní přírody a jsem ráda za všechny tyhle dary do vázy!

Pes je oknem do lidské duše!

Dnes byl u nás krásný den.Když se nám narodila štěňátka, slíbila jsem dětem ze speciální školky, kam docházíme na canisterapii, že se mohou přijít podívat, až budou štěňátka větší.Děti se moc těšily a stále se ptaly, kdy už příjdou "na štěňátka". Uteklo to uteklo a dnes jsme měli u nás doma veselo! Přišly děti, maminky a paní učitelky a tety ze školky. Měli jsme společně moc krásný den! Byla jsem velice dojatá, jak děti reagovali a jak moc se jim dostali naši psi do srdíčka.Mám všechny ty drobečky moc ráda a jsem šťastná, že se psími kamarády můžeme patřit do jejich světa.
Tak tady je Eda v jeho oblíbené ploze! Za ním leží Miška a zcela beze slov říkají: " Hladit,hladit, bříško drbat!"
Edík je pohodář a čím více dlaní, tím lépe!
Dvojčátka Šimonek s Matouškem mají problém s komunikací a musíme na ně pomalu.Setkání od setkání se lepší, ale máme ještě hodně práce.
A tady je Kubíček! Sluníčko sluníčkovaté a pejsci ho absolutně milují a on je! Už teď se moc těším na další setkání.Přenos energie určitě putuje všemi směry.Po návštěvě dětí, mě bylo moc dobře na srdci a musím souhlasit s velikým citátem :" Pes je oknem do lidské duše."

Ráno moudřejší večera

Říká se ráno moudřejší večera, ale někdy můžeme o svém dni říci - špatný začátek dobrý konec.
Dnes jsem hrozně zaspala.Nevím, jak se to stalo, protože já jsem raní ptáče a obvykle předběhnu i budík.Dnes ne!Celé dopoledne jsem to ani nebyla já.Dnes jsem těžce narušila své "každoraní"
rituály.Nikdy jsem o tom nijak zvláště nepřemýšlela, ale dnes mi došlo, jak puntíčkářský člověk jsem a jak za ty roky stejných a pohodových rán, mám ráda, když je tak,jak má být.

Mám do práce dost dlouhou cestu.Chodím ráda pěšky a za každého počasí. Nasávám čerstvý vzduch a pomalu se probouzím.Každý den je to stejné.Pustím psy na zahradu, pamazlím je, neloučím se.Oni vědí, že se vrátím.Pan Pepa je za chvíli odvolá a jsou klidní a spokojení.
Projdu naši velkou bránou a jsem na cestě do města.Pár kroků od našeho domu potkám na kole listonošku.Jdu poměrně svižně a vím, že budu mít krásných dvacet minut chůze jen pro sebe.Míjím první zahradu za námi a pozdravím se s vlčákem Benem a jeho pánem za plotem a už se pomaličku blížím do civilizace.Na prvním rohu potkám malé školáky a pana " v kabátu nebo svetru, co nosí vždy něco na hlavě", neznáme se ,ale zdravíme se po těch letech potkávání na stejném místě.Pak z dálky přichází "paní s rohlíky", co si povídá s paní "co asi nemá doma zrcadlo", protože nosí nemožné hadříky.Blížím se k parku, kde je již rušněji.Hloučky mládeže obléhají lavičky a snídají , pijí z plastových lahví a nebo kouří.Jsou to studenti gymnázia nebo obchodní školy.Možná bych si troufla říci, kdo patří kam.Proběhnu mezi mini a už málem zakopnu o vozík městského "zametače", který se stará o tu naši čistotu.Parkuje vždy na stejném a nepřehledném místě.

A už jsem na naší hlavní "třídě".Míjím paní " vždy v růžovém" a srdečně se pozdravím s pane Chráskou, co má potraviny na rohu a čeká na zboží.Pak pár školáků a zase študáci, tentokráte v bohémských hávech a většinou s dredy na hlavě.Jdu okolo střední kamenosochřské školy.Jo ti umělci.Pak květinářství na rohu.Jako vždy právě aranžují kytky a pucláky okolo obchůdku : "Dobrý den pane Jaroš".Tady musím zrychlit ,abych předběhla autobus, co přiváží školáky z okolí , jak jsem pomalejší, je na chodníku u zastávky tlačenice.Jsem témeř v centru našeho městěčka.Ještě dobrý den pane " kam tak spěcháte" a dobrý den paní " co už jste tak po ránu nakoupila, že máte tak velikou tašku".A jsem na náměstí.Přes ulici je Rodeo bar s nonstop provozem.Občas se přede mnou kymácí opilec nebo partička " co tak asi dělají, že mohou být ráno na mol" a už lovím klíče z tašky a odemykám staré dveře lékárny.
Dnes jsem udělala rychlostní rekord.Žádné rituály a nikoho jsem ani nestačila pozdravit, všichni už byli stejně dávno pryč.
Dnes v tom neznámém zrychleném ránu, jsem si uvědomila, jak právě tyhle každodenní maličkosti a lidé, jsou pro mě důležití a nepostradatelní.Mám ráda svá klidná rána.

Závěr dne byl krásný a milý.Dnes jsme byli s Pusinkou a Míšou poprvé v novém prostředí v Klokánku.Sdružují se tady rodiče, děti a přátelé postižených dětí a dělají jejich život lepším.Máme nového báječného kamaráda Ráďu.Je tělesně i duševně postižený, je mu sedmnáct let.Žije svůj krásný život doma s rodiči.Rád se dívá na fotbal, hokej a Kluci v akci.Maminka je doma s ním a Ráďa je její celoživotní náplní.Ráďa byl nedříve trošku nervozní.Byly jsme nové postavy i když v jemu známém prostředí.Nakonec to dopadlo úžasně.Ráďa ležel na žíněnkách a holky mu zahřívali studené ruce.Hladil je a mezi špatně srozumitelným "Mainko" řekl " Usa" a " Iša".Maminka byla nadšená.Jsem ráda, že máme nového kamaráda a snad to, co děláme má smysl.

Seznamte se, moji psi ! II

Dnes byla sluníčková středa.Tedy alespoň pro mě a mé dvě dandí holčičky Míšu a Pusinku.Jsou to obrovská srdce na dlani.Moje dandičky pracují jako canisterapeutičtí psi.Mají rádi společnost dospělých, kteří jejich pomoc potřebují, ale jejich největší vášní jsou děti.Pravidelně docházíme do třídy Sluničko v jedné mateřské školce u nás.Je to speciální třída pro děti s kombinovanými vadami a jsou zde děti od nejmenších až po předškoláky.Každé z nich je úžasná osobnost, veliká duše a ještě větší srdíčko.Těší se na naše návštěvy, počítají v kalendáři s paní učitelkou kolik ještě dní, než zase Pusinka s Miškou dorazí, kreslí jim obrázky a co je nejdůležitější, jsou z našich návštěv plné nových zážitků a lépe zapomenou na své "hendikepy" a pejskové jim pomaličku pomáhají překonávat veliké překážky.Všechny tyto děti, jejich rodiče, paní učitelky i každý z nás, kdo stojí na straně "barier" mají můj obrovský obdiv a moji obrovskou úctu.

Dnes jsme hráli různé hry, děti vodily pejsky "na procházku", což mají moc rády.Jako novinku jsme zařadili hru na "ojídanou".Bázlivější děti se nejprve zdráhaly, ale pak je to tak moc chytlo, že nám došly psí pamlsky.Děti ležely na podlaze a já jim pokládala na bříška , nožičky a kdo se odvážil i na čelo pamlsky a holky je "ojídaly".Byla veliká legrace a nová hra měla nad očekávání úspěch.

Malá Pusinka, já si tě budu hladit!

Nejmenší mazlíček dostal odvahu a dává Pusince pusinku.

Mám tyhle naše pravidelné středy ráda.Myslím, že energie proudí oběma směry a já jsem šťastná, že mohu alespoň maličko udělat někoho veselejším a šťastnějším a jsem ráda, že je to na světě zařízeno tak, že všichni tihle malí berou svůj osud statečně a vlasně ani nechápou, že je něco jinak.Mám ráda všechna ta "Sluníčka" a jsem tak šťastná, že mohu s pejsky být součástí jejich života.

Dnešek byl také velikým dnem pro naše štěňátka.Přijela k nám paní Dáša, budoucí majitelka jedno z chlupáčků.Paní Dáša je veselá a miluje dandíky až za hrob! Měla dlouhé roky svého Lojzíka, dandíka pepřáka , který nedavno odešel do psího nebe.Paní Dáša byla první "štěněčí " oficiální návštěva.Chlapíci byli nadšeni dalšími dlaněmi, které umí krásně drbat, statečně zapózovali na chartných nožkách, aby se rychle rozplácli zpět do měkkého.Damiánek byl tak blažený, že vydal i cosi, co znělo jako štěkot.Paní Dáša má nejen krásného ducha, ale i velice šikovné ruce.Našila všem našim psům úžasné a originální hračky. Každá je jedinečná a každá má velikého ducha.Mám ráda paní Dášu.