Byl první máj, byl lásky čas...

Mám tak ráda jaro a všechny jeho barevné výbuchy, vůně a dar nového probouzení. Hodně jsem fotila, ale nebyl čas fotky zpracovávat a aktualizovat. Máme na starosti velký dům, zahradu, naše psy a už také rodiče a jejich zahrady, domy a chalupy.

Velikonoce jsme trávili na horách na chalupě. Bylo stále co dělat a mám dobrý pocit, že jsme to docela zvelebili. Táta s maminkou už nezvládají a je tedy na nás tenhle rodinný poklad opatrovat. Děláme to rádi. Všichni to tady milujeme. Chaloupka je radost, pohoda, vůně starého a veliký odkaz. Každý trám, každá dlaždice je dílem rodiny, předků a atmosféra, která tady dýchá je zavazující pro další generace.

... i pejskové to tady milují.

... a tady vás vítám u nás doma na zahradě. Mám tak ráda každý koutek téhle země. Všude je naše práce, trpělivost a každá kytka i strom kvetou nám pro radost.
Mám ráda tohle období. Období azalek a rododendronů. Každý rok jsem ohromena tou záplavou barev a nádherných květů a každý rok se nemůžu vynadívat .o)
... houbičky, houbičky? Jsou dárkem od mých kamarádů k narozeninám. Trůní si pod sloupovým jalovcem. Je to originální dílo od řezbáře Roberta Musila, který nám dělal i dandí lavičku. Sálá z nich energie dřeva a hlavně lidské práce a tvořivosti.



A tady vítejte u nás. Vymalovali jsme celý dům.Vše zpátky do světlých barev. Mám ráda své doma. Všechno jsem přebrala, nechala jen část věci, bez kterých opravdu nemůžu být.

Přeji vám všem nádherný květen, měsíc lásky!

Můj rok...

1.4.2010 jsem v sobě našla tu troufalost, že jsem si založila blog. Pročítala jsem si své starší příspěvky, prohlížela fotky a bylo mi najednou milo, že jsem dokázala zaznamenat střípky z našeho bytí. Chvílemi jsme z odstupem času viděla, že jsem byla až příliš osobní, chvílemi jsem se i zasmála nad událostmi, které mi v ten okamžik přišly důležité.

Možná mě přibylo pár drobných vrásek, možná jsem psaním u počítače prošvihla něco důležitějšího, ale nic zásadního se nezměnilo.
Jsem ráda ženou, mámou, dcerou ...Můj život je někdy moc hektický a hudba, která mi k žití vyhrává, má často divoký rytmus, ale já tančím jak dokážu! Jsem bohatá ve své duši, mám všechno a nic. Po mnoha letech jsem došla k vnitřní rovnováze, každý den je novým zážitkem , každý okamžik novou zkušeností.
Mám stále mámu a tátu a to je veliké bohatství. Miluju své rodiče.Jsou mojí jistotou a přístavem bezpečí a ještě stále můžu být malou holčičkou a plakat mámě na rameni.

Mám svého muže.Někdy Bůh někdy vůdce pekla, ale je nám spolu už moc let báječně.

Mám své syny. Snad jsme je vychovali dobře. Teď už jen nahlížíme a možná lehce foukneme do pírek na jejich křídlech, ale mávat už musí sami. A oni mávají. Někdy mě zaskočí intenzita letu a někdy bych ráda křídlům ulevila od námahy,ale...

A taky mám vás všechny.Tenhle tajemný svět virtuálních lidí a otevřených dveří do vašich srdcí, domů , zahrad, trápení, radosti i bolesti a statečnosti.

Jsem tady s vámi ráda a díky za vaše přátelství. Je virtuální, ale i tak hluboko v mém srdci.

:o))))

Spirit of nature

Mám ráda všechno okolo sebe.Mám ráda přírodu a možná je to tím jarem, že tak silně cítím, že jsem její součástí a že právě ona je součástí mě. Procházka lesem, vůně mokré země, zpěv ptáků, kytky, mechy, kameny a hlavně moudré kmeny stromů, to je to co mě moc přitahuje a možná jsem měla být lesní vílou nebo Elfem...!

Na skok do ráje...

Udělali jsme si s panem Pepou výlet do ráje.Dlouho jsme si slibovali, že někam vyrazíme a konečně to vyšlo.Mám to ráda všude, kde jsou dobří a milí lidé a někdy je mi líto, že to s tím Rakousko-Uherskem nedopadlo! Ještě pořád se máme čemu učit!

Mám ráda hory.Mám ráda tu obrovskou energii, která z nich sálá.Mám ráda majestátní klid a posvátné ticho, jež z mohutných skalnatých masivů vystupuje.Mám ráda ten pocit pokory před přírodou, která tuhle krásu stvořila.
Pan Pepa mě vzal opravdu do ráje.Měli jsme čas jen na sebe, sportovali, hodovali a relaxovali. Asi poprvé jsem v životě vyzkoušela veškeré slasti wellnes.Nemohla jsem se rozhodnout, kam dříve.

... a musím říci, mám ráda bylinkové parní lázně, finské sauny, výřivky , bublinkové lázně , pití litrů očistných čajů, odpočívání v relaxační místnosti s kouzelnými zvuky přírody a zpěvěm ptáků.

Poprvé v životě jsem okusila ayurvédskou masáž celého těla voňavým olejem ze santalového dřeva.Mladý Ind mě nabil neskutečnou energií, uvolnil čakry a dal mi mnoho rad , jak dál naložit se svým opotřebovaným tělem.V životě je všechno tak jasné a na dosah, ale je obrovské umění to vzít za správný konec a umět naložit sám se sebou.Možná až přečtu více knih, naučím se lépe odpočívat a rozumět svému tělu...tak...!Nejsem sentimentální a nemám touhy se někam vracet, ale do malé vesničky vysoko v horách, do krásného rodinného hotelu s úžasnou atmosférou a příjemným personálem, pod ruce indického jogína a maséra se vrátím ráda!

S láskou díky mému muži, že mě vzal do ráje!

Moje lásky...

NIGHTWORK - Tepláky !

Mám ráda lidi se smyslem pro humor.Mám ráda lidi, co září a mám ráda lidi, kteří to umí předat dál. S kapelou Nightwork se pobavím vždycky! :o)

Výlet pro radost

Dnes bylo tak nádherně, že jsme museli hned po obědě vyrazit do přírody.Bafíci se nemohli dočkat.Jakmile jsem začala chrastit obojky a oblékat je do nových pletených svetříků, které nadělil Jéžíšek :o), nedali se utišit.Bafali a bafali jeden přes druhého a v překladu mi to znělo: "Bože, to ti to ale trvá než se oblečeš, zase nemůžeš nejít rukavice, co? ...jako bychom to nevěděli, že zase budeš zdržovat! "

Malá modní přehlídka.Elfík v novém červeném modelu a Miška v růžovém melíru! Naši psi svetry milují.Nesmí mít nic na nožkách, ale záda mají rádi v teple.

Modelka Míša.

... a ještě jednou Fíček Pantoflíček

Moje oblíbené místo.Je tady nádherně za každého počasí, za každého světla.Posed hrdě nahlíží do údolí a kontroluje louky okolo.Jak ráda bych tady poseděla a líně pozorovala stáda lesní zvěře, dívala se na hory na obzoru a cítila ten tajemný a opojný klid panenské přírody.Mám moc ráda svůj kraj.Mám ráda les a jeho vůni, mám ráda mokré louky, zamrzlé kaluže a uschlé rákosí.Mám ráda všechno, co je živé a co dělá přírodu tak dokonalou a naplňující.

... a všichni

Vzpomínky

Tak tohle holátko je můj pan Pepa.Včera večer mu na mail přišla báječná várka fotek starých téměř třicet let. Vzpomněl si kamarád ze Slovenska, se kterým " vojákoval" sice jen rok jako vysokoškolák, ale o to intenzívněji.Má na vojenská léta milé vzpomínky a skvělé kamarády na celý život.Vidí se málo, komunikují přes Skyp a maily, ale vždy je co říci.

Pepa jako veterinář sloužil v Praze - Kbelích na letišti a staral se o služební psy.Hrál divadlo a měl čas i na mě. Je to už tolik let, co jsem seděla v autobuse a jela za ním na " vojnu".Toulali jsme se Prahou, smáli a bylo nám moc dobře.

Jako vždy, pan Pepa je ten nejvysmátější!

Na Silvestra to bylo už třicet let, co jsme se poznali.Bylo to v Tatrách a vyšli jsme na sebe úplnou náhodou ve frontě na vlek v Liptovském Jánu.

Když jsem jela za vojáčkem, chtěla jsem se líbit.Jednou jsem vyrazila v nových lodičkách a celý den šlapala po pražských ulicích.Nikdy bych nepřiznala, jak moc mě tlačí.Zamilovaný den jsme zakončili kinem.Jaká to byla úleva si zout v šeru sálu "španělské boty".Vůbec mě nedošlo, co tomu řeknou moje nohy.Nehorázně mě otekla chodidla a já se do bot zpátky už neobula.Po kině mě Pepa vyprovázel na Florenc na autobus.Šla jsem hrdě v silonkách, sukni a boty si nesla pod paží...

Je krásné mít vzpomínky, je krásné a důležité vědět, proč má člověk někoho rád a i když už z lásky neběhám po Praze bosa a někdy mě pan Pepa notně hraje na nervy, vím že bych si lepšího parťáka v žádné frontě nevystála...

Chaloupka - vítejte u nás!