V neděli slavila naše Kačka narozeniny.Moc jsem se na "mlaďáky" těšila.Kačenka je veselá a má skvělý smysl pro humor.Místo klasického dortu jsem jí vyrobila "kačenkový".Měla velikou radost a my všichni také!
Byla u nás pravá nedělní pohodička a všichni jsme si vychutnávali odpolední relaxaci.Jen pan Pepa tajně chodil s foťákem a vyráběl tisíce momentek...
U nás je opravdová a nefalšovaná zima!Venku mrzne jak když praští a nikdo se dobrovolně nehrne odhrabávat sníh, vyjíždět s auty z garáže a dělat náš dům civilizačně přístupným! Já všude navěšela věnce, rozmístila lucerny a těšila se, že budou k užitku jako za starých časů. Tak podle reakcí mé rodiny jsem za úplného trotla a když budu mít štěstí oteplí se a sníh odtaje.No jo! To je ten generační rozdíl..
Doma jsem myslím na poslední chvíli vytvořila sváteční atmosferu! Dokonce i soused od králíků mě adventní věnec pochválil.Je z buxusu, sušeného ovoce, papírových hvězdiček a troška fantazie! Tu snad ještě mám!
Pejskové byli absolutně nadšeni sněhovým přídělem.Nemůžeme je zahnat domů.Venku jsou krásně uvolnění, svobodní a užívají si nových radovánek! 
Mám ráda náš dům.Mám ráda to místo, kde říkáme " u nás doma".Je mi tady všechno blízké, všechno leží na místech, která důvěrně znám a všechno dohromady dělá domov domovem.Náš dům je veliký, což jako hospodyně a hlavní pečovatelka o vše, nepovažuji za ideální, ale na druhou stranu, jsme veliká rodina, milujeme své psy, kteří mají svůj komfort ve všem prostorech domu a každý z nás má zde své útočiště.
Měsíc utekl jako voda a Ondra s Kačkou jsou zpátky z Indonesie.Přijeli spokojení, opálení a nabití elánem a energií.Je báječné být mladý, umět využít možností, něco se chtít naučit, vidět, vědět a posunovat se někam dál.Ondra měl v životě štěstí.Je chytrý, podnikavý a hlavně měl kliku na školy, učitele, kteří ho pro něco nadchli, něco ho naučili a pak měl štěstí na své budoucí zaměstnavatele, kteří jsou s jeho prací spokojení a dobře mu za ni zaplatí.
Sešli jsme se celá rodina.Bylo nám moc dobře.S krásnými dárky z Bali přijel i můj nový miláček a můj vysněný foťák.Mám ho doma, mazlíka! Jsme ve fázi seznamovací a testovací.Ondra se mi celý den věnoval a měla jsem od svého syna "profesionála" rychlokurs zacházení s MÝM Canonem EOS 7D.Nutno podotkonout tím, že přijel s Indonesie s celosvětovým záručním listem a už jsem ho zaregistrovala, ušetřila jsem hodně penízků! To stálo za ten hřích! Ráda oželím jiné věci...
Tak tady jsou první pokusy.Některé jsou přeexponované, některé mázlé, ale já to vyladím!
Krásný týden všem!
Bylo veselo a milo! Sešli jsme se v hojném počtu.Vzpomínali na dětství, na babičku s dědou, na prázdniny a vše krásné s čím se pojí dětství a mládí.Klavír ani kytara nezahálely a já si opět a už po tolikáté uvědomila, jak důležité je míti své kořeny, rodinu, blízké a ty nejbližší.
V neděli jsme trošku dospávali.Pan Pepa o trošku méně, jelikož měl v sobotu úlohu řidiče a já konzumenta! Ale nebylo to tak hrozné! I když domácí z Moravy chutnalo skvěle!
Pusinka Odvážná, usoudila, že je ještě dobrý čas na koupačku a ochutnala rybníček!
Fík náš nejmenší psík zase usoudil, že nás jde hodně a tak by si mohl zahrát na malého" kňouru" a celou cestu se chtěl nést.Honzík mu vyrobil klokaní kapsu ve své bundě a bylo dobře! ...no já pak doma česela a lovila klíšťata! Ale o tom to je, ten život se psy!!!
Rodina a příbuzní mého tatínka mají v genech toulavé boty.Myslím, že i moji kluci trošičku načichli a jejich touha cestovat a poznávat je založena na genetických základech.
Dnes byla moje krásná něděle.Slavili jsme moje "xcátiny" s rodinou.Přijeli rodiče, Honzík a Ondra s Kačenkou.Bylo opravdu kouzelné počasí a tak jsme mohli být celý den venku.Moje lehce depresivní nálada je konečně ta tam!Asi to byla momentální krize osobnosti ?!
Tatínek s maminkou jsou již ve " věku", ale pořád žijí svůj život naplno.Tátovi je téměř osmdesát a mamince o deset méně, ale jejich život je plný aktivit, stále pracují ve své milované profesi.Oba jsou lékaři.Maminka diabetolog a táta onkolog.Obdivuji je!Doufám, že i já jsem geneticky podědila tu úžasnou empatii a lásku k druhému.Mám tolik ráda své rodiče a doufám, že i moje děti budou jednou cítit to samé k nám.Život je krásný, když máme ten dar mít jestě v mém věku tátu i mámu.Jsem ráda, když je mohu hostit a rozmazlovat a dávat jim najevo, jak moc pro mne znamenají!Můj pan Pepa takové štěstí neměl, ale snažím se, co to dá, abych mu to i s celou další rodinou vynahradila.
A štěňátka! Celý den byla s námi venku.Porvé na trávě, poprvé na zahradě a poprvé si mohla vyzkoušet, jak daleko je nožky donesou!
...a poslední fotka je srdíčková ! To je Honza.Ještě můj malý studentík, srdíčko na dlani, vášnivý ochotník, milovník divadla, kytarista ve skupině Zamčená hlava, milovník zvířat a psích útulků a dnes mě postavil před hotovou věc a vyrukoval s tím, že 22.6. odlétá na měsíc do Toronta!Tak tady teď sedím a snažím se vzpamatovat.Myslela jsem si, že mám jenom jednoho syna dobrodruha.Ondrovi cesty za poznámím jsem se musela také naučit akceptovat.Už jsem přežila témeř všechny země v Evropě, Nový Zéland, TaiPei, Bali,Bankog,Libanon a další.Ondra je vášnivý cestovatel a milovník moderní grafiky a stále prahne po poznání. Honzík se evidentně vzhlédl ve starším bratrovi a matko, poper se s tím ! Ach, jak pravdivé : " Malé děti malé starosti!"
