Když jsou srdce dokořán...

Mám ráda předvánoční čas.Každý rok musím projít nemilosrdným obdobím stresů v práci a pocitem, že letos opravdu nemám šanci nic stihnout.Nakonec to vždy nějak dopadne.Opravdu nemám dvacet druhů cukroví ani ten úklid není ideální, ale člověk nemůže sedět na deseti židlích najednou.

Vánoce otvírají lidská srdce a já každý rok chci být u toho a chci mít ten sváteční pocit, že i když jen maličko,tak přeci jen jsem nějak přispěla na dobrou věc.

Včera jsem si s kamarádkou vyrazila do skvělé společnosti.Náš společný přítel vynikající lékař a báječný fotograf uspořádal krásnou prodejní výstavu fotek a veškerý výtěžek věnoval na konto hořického klubu Klokánek. Bylo to moc milé setkání ...Měl dorazit i patron klubu Honza Potměšil, ale z vážných rodinných důvodů nepřijel.Zemřel mu táta.

Jsou na světě věci , které nejdou koupit ani za všechny miliony světa a jednou z těchto věcí je zdraví.Já hluboce smekám před všemi, kteří chtějí i když jen" těmi penězi" zlepšit, pomoci, podpořit a maličko usnadnit život těm, kteří žijí s handikepem jakéhokoli druhu.

Doufám, že tahle akce bude mít u nás své následníky!

Po vernisáži přijel kouzelník.Klokánek podpořil i rodák z nedalekého Miletína Pavel Kožíšek a jeho kouzla.Opravdu jsem se báječně bavila.Byl vtipný, spontání a děti v sále byly nadšené.

Byla jsem hrdá na to, že můžu být kamarádem všech těch skvělých lidí v sále.Někteří seděli na vozíku, jiní se choulili mámě v náručí...

Já i moji canis psi přejeme všem krásné a naplněné vánoce plné lásky a pohody a jsem pyšná na všechny své skvělé kamarády z Klokánku a Sluníčka!

Pejskové koláže viděné mým okem

Když do zoo, tak do zoo!

Moje kamarádka Zojka rozhodla, že nastal čas prezentovat plemeno Dandie Dinmont terier na veřejnosti a pozvala nás pár zapálenců do pražské zoo.Výlet to byl krásný povedený, ale nejsem si jistá, zda úplně splnil svůj účel.
Necestovala jsem sama, ale s Marcelkou a dvěma psíky, které jsem pečlivě vybrala jako nej pro prezentaci chovu.Tentokrát snad ani nešlo o kvality exteriérové, ale hlavně o charakter a potřebu komunikace s okolím.Na výlet tedy jela Miška ( canis pes) a Bažinka ( budoucí canis).
Už cesta do Prahy naznačovala, že to bude zábavný den.Od nás po dálnici na Černý most jsme jeli stejně dlouho jako z " Čerňáku" nahoru do Troji! V autě bylo příjemně klimatizováno a cestu jsme si krátily s Mací všemožnými historkami.Psi spali a já byla ráda, že mě navigace dovedla, kam jsem potřebovala.Nepočítala jsem ovšem s tajemným poslem ze ZOO, který na nás vyskočil z příkopu a mával cedulí na odstavné parkoviště! Nutno podotknout, asi kilometr a půl od hlavní brány do ZOO!
Dobrá! Zaparkovali jsme a nechali se vláčet davem podel trojského zámku k hlavnímu vchodu do zahrady.Psi šli statečně a těšili se, co za dobrodružství jsme pro ně nachystali.
Nebudu složitě popisovat frontu ani pár vzteklounů v ní! Bylo nám přáno a setkali jsme se s ostaními kamarády a jejich mazlány! Petr " od Miji" má ZOO v malíku a tak byl naším vděčným a trpělivým průvodcem! Viděli jsme hodně krásných zvířat, prošli se tropickým pralesem, nechali si netopýry čechrat účesy a zbožně sledovali vlky!
Při všem tom lidském hemžení, jsme sledovali, jak lidé jeví zájem o partu stejných bafanů! Reakce byly různé! Jedna z nich dala naší milé Zoje hodně do " kožichu"!
Reál:
Sledujeme dění u bazénu tučňáků.Dva starší manželé nás pozorují!
Ona: "Proč ti lidé sem berou ty psy?"
On: " Asi aby se proběhli a poznali jiné lidi a zvířta!
Ona: " Já se jim teda divím! "
On: " Podívej, je jich více, to bude asi nějaký útulek na vycházce! "
To byla tedy rána! My veřejně prezentujeme tak málopočetné a široké veřejnosti málo známé plemeno a ve finále " jsme venčící útulek".
Tak nevím,zda je zoo to pravé ořechové, ale neházíme flintu do žita.
Na podzim v silnějším počtu opět vyrazíme! Pokud vás budeme zajímat a bude chtít projít zoo v naší společnosti, dejte nám vědět nebo sledujte na www.bohemiadandie.cz

Víkend

V pátek jsem ve zdraví přečkala čarodějný rej a své košťáko brzy zaparkovala do koutečka, protože jsem se moc těšila na sobotu.Jely jsme s Marcelkou na výlet do Prahy na výstavu psů.Po tolika letech, co "pejskařím", jsem jela jen s foťákem a bez pejsků.Měla jsem sice přihlášeného Edu a Tess, ale neměli srst v takové kondici, jakou bych si představovala a tak jsem si jela jen užívat.Bylo to velice milé setkání s kamarády, které vidím jen párkrát do roka.

Jak ráda jsem viděla Zojku, Lidušku s Pepíčkem, Vendulu s Mílou, Mirku a další a další , kteří ochotně tráví ve slunečný den čas v uzavřené hale a češou a krášlí své miláčky, vedou nekonečné řeči jak jinak než o psech, napjatě sledují celé posuzování v kruzích a jsou nadšení nebo zklamaní výroky rozhodčího, který tomu v neposlední řadě "dle nás chovatelů"často nerozumí!

Dovolila jsem si pro vás pár fotek, abyste nasáli tu naši pejskařskou atmosféru.
Jak jsem byla ráda za kruhem a pro radost si fotila.Moc jsem si to " z druhé " strany užila!Ale těším se i na vystavování.Když se zadaří a miláček urve nějaký ten CAJC, CAC, CACIB či snad BOB je to veliká radost a vlastně i odměna za veškeré pejskařské "pachtění".



A tady je Zojka! Moje zlatíčko se svojí nádhernou fenečkou Lejdou! Lejda je dovoz z Anglie z jedné z nejprestižnějších chovatelských stanic.Je nádherná!

A tady jsou mojí mazláni doma.Pan Pepa se činil a také si fotil pro radost a udělal mi tuhle kouzelnou "lavičkovou"! A ještě nám také s Marcelkou udělal výbornou večeři a tvářil se velice spokojeně, tak asi moc nevadilo, že jsem nebyla celý den doma.

...poslední je kytičková.Na zahradě rozkvétají rododendrony.Čas který mám moc ráda!