úterý 6. dubna 2010

...o psech a jiné zvířeně

Můj pan Pepa je veterinář.Celý náš společný život nás doprovází psi , kočky a i jiná havěť.Máme to rádi.Sice nežijeme v době Jamese Herriota, ale leckdy to u nás vypadá podobně.V přízemí našeho domu je malá veterinární ambulance, kde pan Pepa dle jeho slov provozuje "stepní medicínu".S tímto termínem zásadně nesouhlasím.Pan Pepa je velice šikovný a lidé ho mají rádi a co více, milují ho zvířata.Pejskové se k nám těší a hlas pana Pepi má pro ně tajemnou barvu, která je zklidní a dodá jim pocit důvěry.Nevím, jak to dělá, ale funguje to.Vlastně tak trošku vím, pan Pepa má neustále v plášti něco dobrého a kdo má lepší čich, než pes! :o)Ráda na ambulanci chodím.Je tam ta zvláštní vůně dezinfekce, která mě voní a vzbuzuje respekt váženého povolání.Mnohdy lidé ošidí sami sebe, ale jejich miláček musí mít to nejlepší.Jezdí k nám taková velice svérázná paní, která má jistě hluboko do kapsy, ale je milovnicí zvířat.Tak třeba "paní Ptáčková".Je to subtilní ženština, za kterou se line typický odér venkova.Paní Ptáčková má dva psy, dvě kozy a asi deset koček.Má vážně nemocného manžela, ale s báječným smyslem pro humor.Vůbec nechápu, kde mohou vzít na živobytí, ale pro zvířata je vždy všechno.Měli staré sotva jedoucí auto a pan Ptáček těžce onemocněl.Paní Ptáčková vybrala celoživotní úspory a koupila nové maličké červené autíčko.Prý aby mohl pán pohodlně cestovat do nemocnice, kam pravidelně dojížděl.Humor ho neopustil a to jistě přispělo k tomu, že zlá diagnoza nebyla tou nejhořší.Dnes k nám Ptáčkovi jezdí novým červeným fordíkem.Za volantem sedí paní, vedle pán a zrovna včera na zadním sedadle přijela koza.Měla nějaké nadýmání.Pan Pepa kozu ošetřil a udělal si na futro čárku, že zaplatí až budou mít.Dnes za mnou do lékárny přišla paní Ptáčková a přinesla mě cibule bílé lílie do zahrádky.Byla milá , veselá a dlouho se mezi vůní lékárny vznášel typický odér ! Určitě zaplatí, jako vždy a mezi tím do rodiny přibude další zatoulané kotě a já budu vědět, kdo za mnou přišel, až mě zase někdo bude v práci hledat a chtít výhradně jen mě.Mám ráda paní Ptáčkovou.

6 komentářů:

  1. Vlaďko mám ráda tebe i Pepu a jak si tady čtu, nemám jinou možnost, mám ráda i pani Ptáčkovou. No a neodolatelná smečka dandí, pro moje oko a srdíčko pohlazení :o)

    OdpovědětVymazat
  2. Diky , díky Holynko! Svět je tak krásný, když jsou tam lidé jako ty a Pepíček! Mám vás také moc ráda a paní Ptáčkové to vyřídím!:o)

    OdpovědětVymazat
  3. Zdravím milovnici zvířat :-). Krásně napsané...

    OdpovědětVymazat
  4. Vladěnko,super počteníčko!!Nedá mi to nenapsat,že chci aby bylo na světě víc takových paní!!Paní Ptáčková je naprosto úžasná,úžasně svá.V životě to asi nikdy neměla lehké,ale užívá si ho po svém.A hlavně myslí na druhé.Bohužel takový svět není.Znám to,i z té druhé strany,jelikož malý je autista a na dobro těchto malých dětiček nikdo vlastně pořádně nemyslí:o( - jen na přísun peněz,které jim donesou...Smutné,ale pravdivé,bohužel.Ale raději z jiného soudku..je báječné mít doma pana Pepu(taky mám doma dva :o)a užívám si to )....jste pro sebe stvoření...Mějte se oba moc pěkně,Flo

    OdpovědětVymazat
  5. Flo, jste moc statečná! Jsem tady opradvu moc krátce a nestačím nasávat tu atmosféru tady a nestačila jsem napsat všechno o sobě! Můj svět je plný zvláštních postaviček a já můj Pepa děláme , co můžeme.Máme psy pro lásku , ale i pomoc druhým.Ještě jsem neměla čas napsat, že moji psi jsou báječní canisterapeuti a aktivně se tomu věnujeme.Pokud bych vám a vašemu chlapečkovi mohla pomoci a pomohla bych ráda, kontaktujte mě na bohemiadandie@seznam.cz.Moje dvě holky vášnivě pracují ve třídě Sluníčko ve speciálníškolce pro děti s kombinovanými vadami.A máme výsledky.Těžko se o tom píše, já vím...ale jsou na světě lidé, kteří jsou s vámi! Můj syn Honzík studuje speciální pedagogiku a ve volnu pracuje jako osobní asistent.Pokud je malá cestička, která by nás k vám dovedla, přijdeme!
    V

    OdpovědětVymazat
  6. Vladěnko,moc moc děkuji!!!!A to nejen za nabídku,která jde od srdíčka:o).Natrefili jsme nakonec na super školu,která je malá a taková rodinná.Co to bylo za cestu,než jsme ji našli,to teda bylo:o(((škoda povídat).Vlastně i teď,jsou lidé(tak jako Ty a Tvoje děti,že to dělají srdcem-huurrrá-a přijímají takové děti jaké jsou-např.že nemluví,nezdraví,špatně chodí,apod..,a jsou lidé,kteří to dělají pro kariéru a peníze nebo další,kteří je mezi sebe do společnosti nepříjmou(viz .naše sousedky v domě,kde bydlíme-hrozně jim to vadí).Hnedka po stanovení diagnózy zpočátku jsme natrefili na špatnou zkušenost s pomocí jak na to(tam kde bychom ji nečekali,kde s těmito dětmi mají pracovat a pomáhat rodičům v orientaci),ale sami jsme hledali, až jsme našli a to v Kroměříži.Jsou tam lidičky,kteří nám moooc pomohli a pomáhají i dnes:o)).Udělali jsme s jejich pomocí velký pokrok.A opravdu moc jim za to DĚKUJEME!!!To víš,že každý den není posvícení,ale o to více se radujeme z malých krůčků.A všechny ty rádoby "nááádhery" házím za hlavu.
    Vladěnko,moc ještě jednou Vám všem děkuji.Už to,že mohu chodit na Tvůj blog a poznávát Tě, mi dodává energii..S velikánským pozdravem.Flo
    P.S. blog není o nás ,ale o Tobě-o Vás,moc se budu těšit na další počteníčko o zajímavostech a zajímavých lidech v Tvém prostředí:o))

    OdpovědětVymazat