Dnes celý den u nás svítilo slunce.Předpověď počasí slibovala sice něco jiného, ale tím lépe.Měla jsem naplánováno být vzornou hospodyňkou a vetšinu času jsem zamýšlela trávit v kuchyni.Jenomže to slunce mělo takovou sílu, že jsem musela ven! Šel se mnou i pan Pepa a naše nedočkavá psí smečka.Bylo to kouzelné.Vyjeli jsem do krásného údolí, kde teče potok a okolo se pomalu zvedají již nesměle zelené kopečky.Psi byli natěšení a radostně běhali a vzájemně se hecovali, kdo kde bude první.Hluboce jsem nasávala atmosféru a cítila všude kouzelnou vůni jara.Miluju kraj, kde žiju, miluju tyhle vycházky, klid lesa a jsem šťastná, když můžu být alespoň chvíli nedílnou součástí přirody...a pak jsme došli do míst, kde na mě čekal ráj...nekonečné trsy bledulí.Bledulka je tak prostá , jak něžne sklání bílou hlavičku se zlatými ozdůbkami , je tak něžná a křehká, jako všechno krásné.Byla jsem ráda, že žiju tam, kde je tolik malých krás a radostí.
Krásné, to budou bílé růže pana Pepy, nemílim-li se :o)
OdpovědětVymazatKrásný zbytek večera