Ráno moudřejší večera

Říká se ráno moudřejší večera, ale někdy můžeme o svém dni říci - špatný začátek dobrý konec.
Dnes jsem hrozně zaspala.Nevím, jak se to stalo, protože já jsem raní ptáče a obvykle předběhnu i budík.Dnes ne!Celé dopoledne jsem to ani nebyla já.Dnes jsem těžce narušila své "každoraní"
rituály.Nikdy jsem o tom nijak zvláště nepřemýšlela, ale dnes mi došlo, jak puntíčkářský člověk jsem a jak za ty roky stejných a pohodových rán, mám ráda, když je tak,jak má být.

Mám do práce dost dlouhou cestu.Chodím ráda pěšky a za každého počasí. Nasávám čerstvý vzduch a pomalu se probouzím.Každý den je to stejné.Pustím psy na zahradu, pamazlím je, neloučím se.Oni vědí, že se vrátím.Pan Pepa je za chvíli odvolá a jsou klidní a spokojení.
Projdu naši velkou bránou a jsem na cestě do města.Pár kroků od našeho domu potkám na kole listonošku.Jdu poměrně svižně a vím, že budu mít krásných dvacet minut chůze jen pro sebe.Míjím první zahradu za námi a pozdravím se s vlčákem Benem a jeho pánem za plotem a už se pomaličku blížím do civilizace.Na prvním rohu potkám malé školáky a pana " v kabátu nebo svetru, co nosí vždy něco na hlavě", neznáme se ,ale zdravíme se po těch letech potkávání na stejném místě.Pak z dálky přichází "paní s rohlíky", co si povídá s paní "co asi nemá doma zrcadlo", protože nosí nemožné hadříky.Blížím se k parku, kde je již rušněji.Hloučky mládeže obléhají lavičky a snídají , pijí z plastových lahví a nebo kouří.Jsou to studenti gymnázia nebo obchodní školy.Možná bych si troufla říci, kdo patří kam.Proběhnu mezi mini a už málem zakopnu o vozík městského "zametače", který se stará o tu naši čistotu.Parkuje vždy na stejném a nepřehledném místě.

A už jsem na naší hlavní "třídě".Míjím paní " vždy v růžovém" a srdečně se pozdravím s pane Chráskou, co má potraviny na rohu a čeká na zboží.Pak pár školáků a zase študáci, tentokráte v bohémských hávech a většinou s dredy na hlavě.Jdu okolo střední kamenosochřské školy.Jo ti umělci.Pak květinářství na rohu.Jako vždy právě aranžují kytky a pucláky okolo obchůdku : "Dobrý den pane Jaroš".Tady musím zrychlit ,abych předběhla autobus, co přiváží školáky z okolí , jak jsem pomalejší, je na chodníku u zastávky tlačenice.Jsem témeř v centru našeho městěčka.Ještě dobrý den pane " kam tak spěcháte" a dobrý den paní " co už jste tak po ránu nakoupila, že máte tak velikou tašku".A jsem na náměstí.Přes ulici je Rodeo bar s nonstop provozem.Občas se přede mnou kymácí opilec nebo partička " co tak asi dělají, že mohou být ráno na mol" a už lovím klíče z tašky a odemykám staré dveře lékárny.
Dnes jsem udělala rychlostní rekord.Žádné rituály a nikoho jsem ani nestačila pozdravit, všichni už byli stejně dávno pryč.
Dnes v tom neznámém zrychleném ránu, jsem si uvědomila, jak právě tyhle každodenní maličkosti a lidé, jsou pro mě důležití a nepostradatelní.Mám ráda svá klidná rána.

Závěr dne byl krásný a milý.Dnes jsme byli s Pusinkou a Míšou poprvé v novém prostředí v Klokánku.Sdružují se tady rodiče, děti a přátelé postižených dětí a dělají jejich život lepším.Máme nového báječného kamaráda Ráďu.Je tělesně i duševně postižený, je mu sedmnáct let.Žije svůj krásný život doma s rodiči.Rád se dívá na fotbal, hokej a Kluci v akci.Maminka je doma s ním a Ráďa je její celoživotní náplní.Ráďa byl nedříve trošku nervozní.Byly jsme nové postavy i když v jemu známém prostředí.Nakonec to dopadlo úžasně.Ráďa ležel na žíněnkách a holky mu zahřívali studené ruce.Hladil je a mezi špatně srozumitelným "Mainko" řekl " Usa" a " Iša".Maminka byla nadšená.Jsem ráda, že máme nového kamaráda a snad to, co děláme má smysl.