Prosím, řekněte mi váš názor.Nastal čas, kdy se štěníčci rozutíkávají do nových domovů. Snažím se o nových lidech získat co nejvíce informací, ptám se jaké mají zkušenosti s pejsky, jak žijí, jak u nich bude žít pejsek, proč si vybrali rasu Dandie dinmont terier. Ale přesto nedokážu vyzvědět vše!
Brzy po narození štěňat mě oslovil jistý pan třeba Václav.Není z Čech.Psa si podle atlasu psů a internetu vybraly jeho dvě malé dcery.Tato rasa v jeho zemi není chována a mě okouzlilo, jak báječní jsou to rodiče, když holčičkám koupí chovného pejska za jistou cenu a jedou pro něho tolik kilometrů, aby jim udělali radost a malý štěník dělal radost jim.
Moji psi jsou součástí mé rodiny, žijí s námi v domě a sdílíme vše společně.Ostatně takto to vnímá i každý majitel či chovatel těchto rodiných miláčků, domácích psů a absolutních závisláků na svých lidech - dandíků.
Ve smluvený termín pan Václav dorazil s manželkou k nám pro psíčka.Podala jsem jim veškeré informace o povaze, chovu, údržbě , výstavách a podmínkách, ve kterých je vhodné psa této rasy chovat.Noví lidé byli velice pozorní, vstřícní a moc se těšili, až psa předvedou dcerkám.
Odjeli a měli před sebou více než pěti hodinovou cestu.Když dorazili domů ( 19 hod.) , paní mě volala , že psíček celou dobu prospal, že měl tři zastávky na pití a venčení a že jsou před domem a dojde na setkání s malými děvčaty.
Byla jsem velmi zvědavá, jak vše proběhlo, jak psík holky vzal, jak se najedl atd.. a tak jsem zavolala novému pánečkovi já! ( cc 21hod.)
Bylo mi řečeno, že vše je v pořádku a pes
asi už spí.Vyděsilo mě to
ASI! Ptám se, kde je a bylo mi řečeno, že na firmě ve skladu, na plechu, oni jsou už doma.Vyděsila jsem se hrůzou, že chtějí nechat malé štěně, které je poprvé v novém domově, v neznámém prostředí celou noc samo.Pán mi řekl, že když na tom trvám,
tak se tam ještě půjde podívat.Propadla jsem panice a řekla, že takhle se s žádným štěníkem zacházet nesmí, že potřebuje lásku, rodinu a musí cítit , že je vítán a milován.Pán mě řekl, co vlastně chci, že je to pes! Já mu odpověděla, že tohle jsme nedomluvili, že odstupuji od kupní smlouvy , že porušil pravidla ve smlouvě o vhodných podmínkách odchovu a že si přijedu pro psíka zpátky.
Celou noc jsem nespala.Ráno se vydala na osmset kilomerů dlouhou cestu. Našla paní, posléze pána se psem. Byl hrubý, násilnický a neuznal, že malý psík nemůže být v noci sám v opuštěném domě. Psa mi zpět nedal i když porušil smlouvu.
Nervy pracovaly i u mě a slíbila jsem, že se vrátím s právníkem, s nezávislým zástupcem a ochráncem zvířat.
Byla jsem v koncích s dechem.Pes je zákonem brán jako věc a moc šancí člověk nemá!
Vydala jsem se na cestu domů.Volala právníkovi, poradci chovu atd...Společně jsme našli jistá řešení.
Téměr na hranicích mě zazvonil telefon a volal nový majitel.Přiznal, že udělal chybu, že je vše zařízeno, aby psík mohl spát u nich doma a další bla bla bla, abych jim dala ještě jednu šanci!
Můj život má najednou zcela nový rozměr.Získala jsem poprvé pocit, že vše nejde řešit srdcem a že opravdu platí
" Důvěřuj, ale prověřuj! "Nevím, co bude dál a hlavně nevím, jak bude pejsek žít!
Věřit?
Když jaro začne ťukat na dveře, můj pan Pepa slaví narozeniny.Můj dárek byl letos zcela originální a mám z něho velikou radost.Máme doma úžasnou dandí lavičku.Je z masivu voňavého dřeva, sálá z ní energie a je z ní cítit respekt k řezbářskému umění mista řezbáře, který jí vyrobil. Milý Roberte, moc děkuji za Tvoji trpělivost, lavička je úžasná!
...až dřevo vyschne, musíme lavičku natřít. Zatím ji láskyplně hladím, čichám k její vůni a smekám před lidmi, kteří mají dar něco vytvořit a pokud to něco má v sobě sílu dělat radost dál, je kruh uzavřen.
