
Měl jsi tak rád psy.Měl jsi za svůj dlouhý život jen jednoho, ale mluvil jsi o něm až do své smrti.Udělal jsi tolik dobrého za život a i pes paní farářky Muchtar, které ho jsi na stará kolena tak rád venčil,na Tebe jistě s láskou vzpomíná. Pamatuji se , že se ho každý bál.Byl divoký a nezkrotný a musel být stále na provaze.Paní Abdul Hasan na něho nestačila a pes pouštěl hrůzu.Ty jsi ho zvládl a vedle Tebe se choval jako beránek.Stále vás vidím, jak jdete cestou k lesu pán a jeho pes.Možná Ti připomněl Tvého vlčáka, co jsi měl s babičkou. Pes vidí lidskou duši a ty jsi tu Muchtarovu učaroval.
Hezké vyznání pro dědečka. Také na toho svého často myslím, ale takhle hezky bych to nenapsala.
OdpovědětVymazatNádherný dopis a krásní hafánci!
OdpovědětVymazatVladěnko, dědeček je v nebi na svou vnučku pyšný!!!
OdpovědětVymazatPěkné zimní fotky a krásné vzpomínání...
OdpovědětVymazatDneska jsem si na tebe Vlaďko vzpomněla. Ve škole byla paní s 2 psy, poprvé jsem viděla canisterapii na vlastní oči a bylo to moc krásné. Jeden pes obcházel děti, ty ho hladily a druhý, ani nevím co to bylo za rasu (hubený, dlouhé nohy, písková barvy) ležel a hladily ho dětské ruce všude kolem:-) To bylo všude lásky a rozzářených očí:-)
Vlaďko krásné vyznání dědečkovi ! škoda, že já tak nemůžu psát o tom svém. Ale co, děda neděda, Holynky miluju a nejen je :o)
OdpovědětVymazatMěla jsem taky moc prima dědu.krásné vyznání.
OdpovědětVymazat