Měl jsi tak rád psy.Měl jsi za svůj dlouhý život jen jednoho, ale mluvil jsi o něm až do své smrti.Udělal jsi tolik dobrého za život a i pes paní farářky Muchtar, které ho jsi na stará kolena tak rád venčil,na Tebe jistě s láskou vzpomíná. Pamatuji se , že se ho každý bál.Byl divoký a nezkrotný a musel být stále na provaze.Paní Abdul Hasan na něho nestačila a pes pouštěl hrůzu.Ty jsi ho zvládl a vedle Tebe se choval jako beránek.Stále vás vidím, jak jdete cestou k lesu pán a jeho pes.Možná Ti připomněl Tvého vlčáka, co jsi měl s babičkou. Pes vidí lidskou duši a ty jsi tu Muchtarovu učaroval.
pondělí 31. ledna 2011
Pro dědečka...
Milý dědečku, není den, abych na Tebe nemyslela. Každý den narazím na tolik věcí, které mi Tě připomenou. Jsou věci, které bych udělala jinak než ty, jsou věci, které bych s Tebou tak ráda probrala a znala Tvůj názor ...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Hezké vyznání pro dědečka. Také na toho svého často myslím, ale takhle hezky bych to nenapsala.
OdpovědětVymazatNádherný dopis a krásní hafánci!
OdpovědětVymazatVladěnko, dědeček je v nebi na svou vnučku pyšný!!!
OdpovědětVymazatPěkné zimní fotky a krásné vzpomínání...
OdpovědětVymazatDneska jsem si na tebe Vlaďko vzpomněla. Ve škole byla paní s 2 psy, poprvé jsem viděla canisterapii na vlastní oči a bylo to moc krásné. Jeden pes obcházel děti, ty ho hladily a druhý, ani nevím co to bylo za rasu (hubený, dlouhé nohy, písková barvy) ležel a hladily ho dětské ruce všude kolem:-) To bylo všude lásky a rozzářených očí:-)
Vlaďko krásné vyznání dědečkovi ! škoda, že já tak nemůžu psát o tom svém. Ale co, děda neděda, Holynky miluju a nejen je :o)
OdpovědětVymazatMěla jsem taky moc prima dědu.krásné vyznání.
OdpovědětVymazat