Pro dědečka...

Milý dědečku, není den, abych na Tebe nemyslela. Každý den narazím na tolik věcí, které mi Tě připomenou. Jsou věci, které bych udělala jinak než ty, jsou věci, které bych s Tebou tak ráda probrala a znala Tvůj názor ...

Měl jsi tak rád psy.Měl jsi za svůj dlouhý život jen jednoho, ale mluvil jsi o něm až do své smrti.Udělal jsi tolik dobrého za život a i pes paní farářky Muchtar, které ho jsi na stará kolena tak rád venčil,na Tebe jistě s láskou vzpomíná. Pamatuji se , že se ho každý bál.Byl divoký a nezkrotný a musel být stále na provaze.Paní Abdul Hasan na něho nestačila a pes pouštěl hrůzu.Ty jsi ho zvládl a vedle Tebe se choval jako beránek.Stále vás vidím, jak jdete cestou k lesu pán a jeho pes.Možná Ti připomněl Tvého vlčáka, co jsi měl s babičkou. Pes vidí lidskou duši a ty jsi tu Muchtarovu učaroval.

Dědečku, já mám doma psů sedm a žije se mi s nimi nádherně. Kdybys nás viděl, líbilo by se Ti to.
Jsou věci, které si v sobě neseme od dětství a milovat vše živé nás pravděpodobně musí někdo naučit.Byl jsi dobrý učitel. Dědo, mám Tě moc ráda!

Jak Kačenka dostala kačenku...

V neděli slavila naše Kačka narozeniny.Moc jsem se na "mlaďáky" těšila.Kačenka je veselá a má skvělý smysl pro humor.Místo klasického dortu jsem jí vyrobila "kačenkový".Měla velikou radost a my všichni také!
Byla u nás pravá nedělní pohodička a všichni jsme si vychutnávali odpolední relaxaci.Jen pan Pepa tajně chodil s foťákem a vyráběl tisíce momentek...

... i pejskové spali a spali a spali!

Výlet pro radost

Dnes bylo tak nádherně, že jsme museli hned po obědě vyrazit do přírody.Bafíci se nemohli dočkat.Jakmile jsem začala chrastit obojky a oblékat je do nových pletených svetříků, které nadělil Jéžíšek :o), nedali se utišit.Bafali a bafali jeden přes druhého a v překladu mi to znělo: "Bože, to ti to ale trvá než se oblečeš, zase nemůžeš nejít rukavice, co? ...jako bychom to nevěděli, že zase budeš zdržovat! "

Malá modní přehlídka.Elfík v novém červeném modelu a Miška v růžovém melíru! Naši psi svetry milují.Nesmí mít nic na nožkách, ale záda mají rádi v teple.

Modelka Míša.

... a ještě jednou Fíček Pantoflíček

Moje oblíbené místo.Je tady nádherně za každého počasí, za každého světla.Posed hrdě nahlíží do údolí a kontroluje louky okolo.Jak ráda bych tady poseděla a líně pozorovala stáda lesní zvěře, dívala se na hory na obzoru a cítila ten tajemný a opojný klid panenské přírody.Mám moc ráda svůj kraj.Mám ráda les a jeho vůni, mám ráda mokré louky, zamrzlé kaluže a uschlé rákosí.Mám ráda všechno, co je živé a co dělá přírodu tak dokonalou a naplňující.

... a všichni

Vzpomínky

Tak tohle holátko je můj pan Pepa.Včera večer mu na mail přišla báječná várka fotek starých téměř třicet let. Vzpomněl si kamarád ze Slovenska, se kterým " vojákoval" sice jen rok jako vysokoškolák, ale o to intenzívněji.Má na vojenská léta milé vzpomínky a skvělé kamarády na celý život.Vidí se málo, komunikují přes Skyp a maily, ale vždy je co říci.

Pepa jako veterinář sloužil v Praze - Kbelích na letišti a staral se o služební psy.Hrál divadlo a měl čas i na mě. Je to už tolik let, co jsem seděla v autobuse a jela za ním na " vojnu".Toulali jsme se Prahou, smáli a bylo nám moc dobře.

Jako vždy, pan Pepa je ten nejvysmátější!

Na Silvestra to bylo už třicet let, co jsme se poznali.Bylo to v Tatrách a vyšli jsme na sebe úplnou náhodou ve frontě na vlek v Liptovském Jánu.

Když jsem jela za vojáčkem, chtěla jsem se líbit.Jednou jsem vyrazila v nových lodičkách a celý den šlapala po pražských ulicích.Nikdy bych nepřiznala, jak moc mě tlačí.Zamilovaný den jsme zakončili kinem.Jaká to byla úleva si zout v šeru sálu "španělské boty".Vůbec mě nedošlo, co tomu řeknou moje nohy.Nehorázně mě otekla chodidla a já se do bot zpátky už neobula.Po kině mě Pepa vyprovázel na Florenc na autobus.Šla jsem hrdě v silonkách, sukni a boty si nesla pod paží...

Je krásné mít vzpomínky, je krásné a důležité vědět, proč má člověk někoho rád a i když už z lásky neběhám po Praze bosa a někdy mě pan Pepa notně hraje na nervy, vím že bych si lepšího parťáka v žádné frontě nevystála...

Již dvacet dva let zakončujeme vánoční veselí oslavou Honzových narozenin.Sešli jsme se tradičně celá rodina a bylo nám dobře. Je to již neuvěřitelných dvacet dva let, co jsem poprvé pohlédla do tváře toho malého červeného a scvrklého stvořeníčka , které neplakalo jen bezděčně šermovalo ručkami a já cítila tu nekonečnou lásku a štěstí. Honzo, máme Tě moc rádi a přejeme, ať žiješ svůj život tak, jak chceš, podle svých přání a snů k Tvé i naší radosti...