pátek 17. září 2010

Někdy nevím kudy kam...

Prosím, řekněte mi váš názor.
Nastal čas, kdy se štěníčci rozutíkávají do nových domovů. Snažím se o nových lidech získat co nejvíce informací, ptám se jaké mají zkušenosti s pejsky, jak žijí, jak u nich bude žít pejsek, proč si vybrali rasu Dandie dinmont terier. Ale přesto nedokážu vyzvědět vše!
Brzy po narození štěňat mě oslovil jistý pan třeba Václav.Není z Čech.Psa si podle atlasu psů a internetu vybraly jeho dvě malé dcery.Tato rasa v jeho zemi není chována a mě okouzlilo, jak báječní jsou to rodiče, když holčičkám koupí chovného pejska za jistou cenu a jedou pro něho tolik kilometrů, aby jim udělali radost a malý štěník dělal radost jim.
Moji psi jsou součástí mé rodiny, žijí s námi v domě a sdílíme vše společně.Ostatně takto to vnímá i každý majitel či chovatel těchto rodiných miláčků, domácích psů a absolutních závisláků na svých lidech - dandíků.
Ve smluvený termín pan Václav dorazil s manželkou k nám pro psíčka.Podala jsem jim veškeré informace o povaze, chovu, údržbě , výstavách a podmínkách, ve kterých je vhodné psa této rasy chovat.Noví lidé byli velice pozorní, vstřícní a moc se těšili, až psa předvedou dcerkám.
Odjeli a měli před sebou více než pěti hodinovou cestu.Když dorazili domů ( 19 hod.) , paní mě volala , že psíček celou dobu prospal, že měl tři zastávky na pití a venčení a že jsou před domem a dojde na setkání s malými děvčaty.
Byla jsem velmi zvědavá, jak vše proběhlo, jak psík holky vzal, jak se najedl atd.. a tak jsem zavolala novému pánečkovi já! ( cc 21hod.)
Bylo mi řečeno, že vše je v pořádku a pes asi už spí.Vyděsilo mě to ASI! Ptám se, kde je a bylo mi řečeno, že na firmě ve skladu, na plechu, oni jsou už doma.Vyděsila jsem se hrůzou, že chtějí nechat malé štěně, které je poprvé v novém domově, v neznámém prostředí celou noc samo.Pán mi řekl, že když na tom trvám, tak se tam ještě půjde podívat.Propadla jsem panice a řekla, že takhle se s žádným štěníkem zacházet nesmí, že potřebuje lásku, rodinu a musí cítit , že je vítán a milován.Pán mě řekl, co vlastně chci, že je to pes! Já mu odpověděla, že tohle jsme nedomluvili, že odstupuji od kupní smlouvy , že porušil pravidla ve smlouvě o vhodných podmínkách odchovu a že si přijedu pro psíka zpátky.
Celou noc jsem nespala.Ráno se vydala na osmset kilomerů dlouhou cestu. Našla paní, posléze pána se psem. Byl hrubý, násilnický a neuznal, že malý psík nemůže být v noci sám v opuštěném domě. Psa mi zpět nedal i když porušil smlouvu.
Nervy pracovaly i u mě a slíbila jsem, že se vrátím s právníkem, s nezávislým zástupcem a ochráncem zvířat.
Byla jsem v koncích s dechem.Pes je zákonem brán jako věc a moc šancí člověk nemá!
Vydala jsem se na cestu domů.Volala právníkovi, poradci chovu atd...Společně jsme našli jistá řešení.
Téměr na hranicích mě zazvonil telefon a volal nový majitel.Přiznal, že udělal chybu, že je vše zařízeno, aby psík mohl spát u nich doma a další bla bla bla, abych jim dala ještě jednu šanci!
Můj život má najednou zcela nový rozměr.Získala jsem poprvé pocit, že vše nejde řešit srdcem a že opravdu platí " Důvěřuj, ale prověřuj! "
Nevím, co bude dál a hlavně nevím, jak bude pejsek žít!
Věřit?

15 komentářů:

  1. Vladěnko, úpně se mi sevřelo srdce! Už jsem asi psala, že máme vždycky kluka, že bych se s děťátky - štěňátky nedovedla rozloučit...a to vůbec neuvažuju, že bych je dala někam, kdy by jim nebylo dobře a kde by je nemilovali...Když už jsi absolvovala všechno to, co píšeš, prověřuj! Tady jde všechno stranou, moc legislativních možností asi není, ale panu Václavovi bych pokoj nedala. Ať má z tebe klidně bezesné noci, jako si měla ty.
    Četla jsem, jak si psala, že si díky pejskům poznala lidi, kteřá jsou přáteli. Věřím, že budou převažovat.
    Přeju tobě, rodině i pejskům klidné dny.
    Zdravím Helena

    OdpovědětVymazat
  2. Nevěřit. Bohužel. Jak tohle někdo udělá jednou, udělá to podruhé. To jsou lidé, kteří to mají hozený jinak, jinak uvažují, jinak cítí. A když ta zvířata tak berou, nechá štěnátko někde na plechu ve firmě, to prostě udělá zase. Vzít zpátky, pokud to jde. Znám takové lidi - ikdyž je nechápu, pes je pes, je to zvíře a basta, nezájem. Asi Vás nepotěším, je mi to moc líto ( a pejska ještě víc) ale mám takovou zkušenost. I to, že toho psíka chtěli, to je trochu - teď nevím co, jestli móda nebo jakýsi rozmar, ale rozhodně tam není cit pro psa. Já bych mu prostě tu druhou šanci nedala, pes si totiž sám nezavolá, neřekne,jak to je a slibem nezarmoutíš, takový člověk naslibuje hory doly. Kdyby to šlo, tak vzít pejska zpátky. Držím palce,ať to dobře dopadne.

    OdpovědětVymazat
  3. Bude to odo mňa hnusné, ak napíšem, že ľuďom tipu "Václav" srdce nebije pre psa?

    "Václav" je zrejme doma hlava rodiny a hlavne od neho záleží, aký bude ďalší osud psíka u nich.

    Neverím mu.

    Eva

    OdpovědětVymazat
  4. Vladěnko,
    ufff ufff,ufff.Je mi to líto.Doufám,že se podaří získak psíka spátky!A jak říkají komenty předemnou p."Václava"prudit a prudit a prudit.

    OdpovědětVymazat
  5. Vladěnko úplně vám rozumím!
    Taky žiji s "pejsky" v domě ( pět vlkodavů :-) ), zrovna dnes mají štěňátka z našeho prvního a zatím jediného vrhu 9 měsíců a já jsem přešťastná, že jsem měla velikou kliku při výběru majitelů. Jsem se všemi v kontaktu a mám o zdraví a vývoji mimísků přehled.
    Nedala bych "Václavovi" pokoj, ještě rád by mi štěňátko vrátil!
    Přeji hodně štěstí!

    OdpovědětVymazat
  6. Vladi-
    z toho příběhu cítím, že pejsáček se stal jen nějakou hračkou, do které se zastrčí baterky.
    Ale že je to živý tvoreček vyžadující nejen jídlo a pití, ale taky lásku, to takovým lidem asi uniká......
    Vzpomínám si, m.j.jak jsi malošky balila do mokré hadry, aby se v létě nepřehřáli, tak úplně chápu, že chceš, aby se noví páníčci k pejskům chovali stejně ! ( měla by to být samozřejmost !!!!!!!)
    Přeju ti hodně energie a pěkný podzim
    Jaromila

    OdpovědětVymazat
  7. Vlaďko, tohle je víc než nepochopitelné. Znám tě jako člověka i jako chovatele a vím čím si procházíš. Štěníka vem, už pokouším kontakty Drž se !!!

    OdpovědětVymazat
  8. Moje milé! Moc vám děkuji za podporu!
    Liduško, zavolám o rádu, mě v tom všem zmatku vůbec nedošlo, že ty bys mohla mít kontakt! DĚKUJI! :O)

    OdpovědětVymazat
  9. taky držím palečky, aby se to v dobré obrátilo..u nich to asi to dobré nikdy nebude...

    OdpovědětVymazat
  10. Já mu taky moc nevěřím, je mi líto, že k tomu došlo. To je bohužel situace, které se leze jen těžko vyhnout. Lidi naslibují kde co, když něco chtějí. Nemám zkušenost, jestli jde odstoupit od smlouvy, když nový pán bude tvrdit, že má psa doma a že se o něho dobře stará...Moc přeju, abyste vymysleli nějakou možnost, jak dostat psíka zpátky domů.

    OdpovědětVymazat
  11. Milá paní Vlaďko,Váš blog čtu již dlouho.Okouzlil mne Váš lidsky citlivý přístup a v mnohém podobný pohled na svět ,jako mám já.Nikdy jsem nic nekomentovala,ale dnes musím.Dejte opět na cit a nikoli na slova.Jestliže má člověk takto hrubý přístup ke tvoru, který na něm bude závislý celý svůj psí život,nevěřím,že tento přístup změní.Takoví lidé jsou sami sobci.Naslibují Vám hory doly jen proto,abyste to neřešila a nechala to plavat.Ale to malé štěňátko si to nezaslouží.Od kupní smlouvy mohou přece odstoupit obě strany-tak ať se Vám to podaří.
    Táňa

    OdpovědětVymazat
  12. No, tak já nevím... :-(( Pan Václav asi nemá problém koupit dětem, co si ukáží- ale jaksi mu ušlo, že všechny ty krámy může vršit ve skladu své firmy. Tak to jsem zvědavá, jak se kauza vyvine... moc držím palce pejskovi, aby mu ukázal, že se živými bytostmi se musí zacházet malinko jinak.

    My máme podobnou zkušenost s naším kocourkem. Byl také "z dobré rodiny"- paní majitelka se na něj zpočátku vyptávala a on měl strašný stesk-3dny naříkal a nežral- radila mi, co a jak- dokonce nabídla výměnu, či vrácení zvířete. Posílala jsem jí maily, fotky, což činím dodnes- a ona byla úplně dojatá a moc děkovala, že ho máme tak rádi :-)) mě to taky dojalo- my jsme si ho totiž kupovali proto, abychom ho mohli mít rádi!! a on to asi už ví a je to neskutečný mazlík!

    Pejsek je roztomilý a určitě Václava přesvědčí!!

    OdpovědětVymazat
  13. Vladi,já dnes zavítala na tvé stránky,ale teď jak čtu,tak sama nevím zda je to vúbec vhod.
    Já sama mám dvě fenky jezevčíka a jsou to naší členové rodiny.Jednoznačně!!!!!!!!!!!
    Je to něco hrozného a jedině co mohu říct a jak tě podpořit je že jsem s tebou.Přeji ti hodně energie a hlavně pevné nervy ať vše dopadne dobře.
    Až bude lépe tak něco pro tebe na mém blogu mám.Snad krásný podzim.Marťa

    OdpovědětVymazat
  14. Vlaďko, děkuji za komentář. Jako pozorná čtenářka vím odkud jste i kde pracujete :-)
    A včera, když jsem byla ve Vašem městě, tak jsem se rozhlédla po náměstí a zamířila do lékárny Vás pozdravit. Bohužel jste měla zrovna volno. Tak až Vám kolegyně řeknou, že se po Vás někdo ptal, tak jsem to byla já. V Hořicích jsme byli poprvé a náměstí je opravdu nádherné!
    Jak je to s pejskem? Držím mu palce!

    OdpovědětVymazat
  15. Vlaďko,
    tvé řádky jsem četla ve chvíli, kdy manžel byl rozvalený na gauči a v nohách mu v klidu spal náš milovaný Jošánek. Nikdy takové jednání lidí nepochopím a asi bych jednala stejně jako ty. Nejhorší je ta bezmoc. Právě se můj muž překulil na druhý bok a rukou se zavřenýma očima kontroloval, zda Joši je v pořádku. Pes není a nikdy nebude věc, ale jen pro toho, kdo bere pejska jako člena rodiny.
    Držím ti palečky a přeji hodně sil a také chovatelských úspěchů.
    Iva

    OdpovědětVymazat