Kořeny

Rodina a příbuzní mého tatínka mají v genech toulavé boty.Myslím, že i moji kluci trošičku načichli a jejich touha cestovat a poznávat je založena na genetických základech.
Honzík se při své cestě do Kanady sešel s jedním z tatínkových bratranců stýčkem Vláďou. Jeho životní příběh je velmi zajímavý i bolestný součastně. Dnes je mu již hodně přes osmdesát, ale stále je aktivní a plný života. On a můj tatínek mají celoživotní silné pouto a i v dobách normalizačních se snažili jak to šlo, aby o sobě věděli.Ne vždy to bylo ku prospěchu nás, žijících za " železnou". Strýček za druhé světové války sloužil u RAF a v roce 1948 utekl jako voják do Kanady.Za tento svůj čin byl u nás odsouzen k trestu smrti a nikdy se nemohl do Čech vrátit.Nedostal vyjímku ani na pohřeb své matky.Taková byla doba.


Strýček se podíval poprvé zpátky do své vlasti v roce 1994 a to bylo Honzovi pět let.Podruhé se tito dva z jednoho rodu sešli před několika týdny v Montrealu.Jsem ráda, že Honzík nezapomíná na kořeny a je milé , že se mohly sejít dvě generace jednoho rodu žijící na odlišných kontinentech , v odlišných podmínkách , ale nezapomínající na společné předky.
Honzovi je 22 a strýčkovi 85.Rozdíl věkový propastný, ale společná krev je společná krev a já jsem ráda, že Honzík má vztah ke svým předkům a své kořeny nezapře!