čtvrtek 12. srpna 2010

Nostalgie

Obvykle mívám beze slov, ale dnes to bude se slovy a bez fotek.Začalo pršet , obstarala jsem dům, zahradu, rodinu i zvířectvo a trošku jsem se kochala na vašich blocích.U Ivy http://jednoduchakrasa.blogspot.com/ jsem narazila na krásný příspěvek ze staré půdy.
Snad mě oslovil ten starý kufr nebo hodiny kukačky, ale najednou mě tenhle letmý dotyk stara, vrátil do mého dětství.Zasnila jsem se a vzpomínky se začaly hrnout a doprovázely je vůně a zvuky ze šťastných prázdninových dnů, které jsem s bratrancem a sestřenicí roky stejně trávila u babičky a dědy na venkovské chalupě na malé vesnici.
Je to tak dávno a přitom mám všechno tak hluboko vryté v sobě a věřím, že naše zážitky z dětství nás mohou ovlivňovat pozitivně, či negativně po celý život.
Já měla hezké dětství.Hodně času jsem trávila u babičky a dědy a jejich odchod dodnes vnímám jako jednu z největších ztrát.Myslím na ně často a i po mnoha letech mě chybí.
Možná je v mé hlavě také dvanáctého srpna roku ... a je třeba také čtvrtek. Sedíme společně s babičkou a dědou v kuchyni.Všude voní sušené houby.Děda vstává a natahuje kukačky.Já si píšu do deníku a Jirka bratranec chce jít na houpačku. Tak tedy dobrá. Vycházíme z kuchyně do chladné chodby, projdeme po ní a blížíme se ke schodišti na půdu.Jsem malá holka a trošku bojuji s tmavým schodištěm na půdu , ale Jirka mě postrčí a já běžím za ním.Otevřeme staré dveře, jako vždy je tam ta nepříjemná pavučina a jsme tam.Půda, půdíčka! I po tolika letech cítím tu zvláštní vůni.Všude je pološero, podél střechy vzorně srovnané dřevo, staré skříně plné starých knih, truhly s oblečením po prababičkách a dědech, kočárek po nás zakrytý prostěradlem, veliká plechová vana opřená v rohu.Uprostřed všeho toho bohatství visí naše malá houpačka na trámu.
Jirka volá, že se bude houpat první a já budu počítat do sta a pak se vymněníme!...
Jak krásné mohou být vzpomínky a jak krásné je , že je máme.
Půda, půdička ! Prázdninová dobrodružství, staré věci, staré vzpomínky, ale všechny jsou mojí součástí a jsem ráda, že jsem měla takové dětství a jsem ráda, že babička a děda zůstanou navždy v mém srdci. Kdybych mohla znovu bych jim řekla, jak moc jsem je milovala a jak moc krásně s nimi bylo a jak moc mi i mnoha letech chybí a jak ráda se vracím do té venkovské chalupy, kde už je to všechno jinak, ale voní to stejně a nahoře na půdě visí na trámu stará houpačka........

5 komentářů:

  1. Úžasný, přesně tak i s komorou, schody knihami, bratranci,harampádím a s babičkou a dědou jsem to měla taky.
    To jsou krásný vzpomínky, který zůstávají...
    jar.

    OdpovědětVymazat
  2. Krásné vzpomínky...
    Já na prarodiče skoro žádné vzpomínky nemám. Z matčiny strany zemřeli dříve než jsem přišla na svět, tátova maminka nás moc ráda neměla, takže tam byly dost chladné vztahy.
    Podívala jsem se na odkaz a zůstala koukat, jsou tam nádherné věcičky, fotky, moc se mi celý blog líbí. Až bude chvilka, prostuduju blog i eshop.

    OdpovědětVymazat
  3. Tak asi nejsem sama která má tak krásné vzpomínky na své prarodiče.
    Vzpomínán na ten nádherný statek plný zvířat,na nazapomenutelnou vúni jejich domu.Na milé lidi okolo a na vzájemnou úctu.
    Škoda,tohle se už nikdy nevrátí...a já bych to tak moc chtěla.Marťa

    OdpovědětVymazat
  4. Vlaďko, je zvláštní, z čeho můžeme "žít" dlouhá léta, když v tu danou chvíli je to tak obyčejné a nepodstatné. Vzpomínka - obyčejné slovo, ale co všechno se za ním skrývá. Krásné počtení, díky.
    Pěkný večer, zdravéím Helena

    OdpovědětVymazat
  5. Vlaďko, krásně jsi popsala své pocity a zážitky z dětství, i já často vzpomínám na své prarodiče, které jsem tolik milovala a k mé hluboké vzpomínce přispěl děda, který zemřel v den mých narozenin ( před 15.lety )10.8. Jsem mu za to moc vděčná, jako by to naše pouto nemělo nikdy skončit. Užívej si krásné chvíle u tebe doma s rodinou a tvými čtyřnohými miláčky. Mimochodem, rostou ti do krásy.
    Iva

    OdpovědětVymazat