Mezi našimi malými kamarády je vždy dobře!

S novým školním rokem začala opět naše pravidelná canisterapeutická setkání s našimi malými kamarády ze speciální třídy Sluníčko pro předškolní děti s kombinovanými vadami. Docházíme sem již druhým rokem a máme s dětmi moc hezký vztah.Ti starší už nás dobře znají a nové maličké děti byly nesmírně komunikativní a přijaly pejsky s velikým nadšením a důvěrou. Tahle práce mě moc naplňuje a jsem ráda, že je v silách našich psů udělat radost, pohladit, pomazlit a rozveselit zcela podle jejich " čtyřnohého" receptu. Pejskové moji, jsem ráda, že jste jací jste!

Konečně jsou doma a já mám nového mazlíka!

Měsíc utekl jako voda a Ondra s Kačkou jsou zpátky z Indonesie.Přijeli spokojení, opálení a nabití elánem a energií.Je báječné být mladý, umět využít možností, něco se chtít naučit, vidět, vědět a posunovat se někam dál.Ondra měl v životě štěstí.Je chytrý, podnikavý a hlavně měl kliku na školy, učitele, kteří ho pro něco nadchli, něco ho naučili a pak měl štěstí na své budoucí zaměstnavatele, kteří jsou s jeho prací spokojení a dobře mu za ni zaplatí.

Sešli jsme se celá rodina.Bylo nám moc dobře.S krásnými dárky z Bali přijel i můj nový miláček a můj vysněný foťák.Mám ho doma, mazlíka! Jsme ve fázi seznamovací a testovací.Ondra se mi celý den věnoval a měla jsem od svého syna "profesionála" rychlokurs zacházení s MÝM Canonem EOS 7D.Nutno podotkonout tím, že přijel s Indonesie s celosvětovým záručním listem a už jsem ho zaregistrovala, ušetřila jsem hodně penízků! To stálo za ten hřích! Ráda oželím jiné věci...
Tak tady jsou první pokusy.Některé jsou přeexponované, některé mázlé, ale já to vyladím!

Krásný týden všem!

Podzim jak ho mám ráda!

Je mi dobře s těmi, které mám moc ráda...

Je mi dobře za hledáčkem fotoaparátu...

Je mi dobře uprostřed smečky mých psů...

Je mi dobře uprostřed krásné barevné krajiny...

Je mi dobře, když ...

Velké zmněny

Velké zmněny, které mě do života přinesl můj nový zaměstnavatel, moje nová pracovní pozice mě ukusují velkou část mého volného času.Doufám, že je to začátek, než se vše zaběhne, než se zaběhnu já a než se zaběhne můj nový pracovní kolektiv.Chodím domů pozdě, mám zanedbanou domácnost, pejskové smutní a já každý den pěju chválu na mého zlatého pana Pepu.Převzal na sebe kus mé domácí rutiny, krmí i psy a dokonce krmí i mně! Doufám, že se brzy vše vrátí do normálu a já budu zase fungovat ne jen na poli pracovním.
Podvečerní toulky zahradou mě přináší veliké uspokojení a duševní klid.Chodím po spadaném listí a je mi dobře, když se dotýkám posledních poslů léta.Dnes jsem si nastříhala zbytky levandule a krásně vybarvené hortenzie, aby zdobyly naši domácnost.Hned je mi s nimi i v neuklizeném domě lépe.
Začala jsem opět chodit s Miškou a Pusinkou do speciální školičky k dětem.Máme tam nové malé kamarády a v úterý po naší první návštěvě byly i slzičky nového klučíka.Nechtěl pejsky pustit a tentokráte jsme odcházeli za nešťastného pláče... Moc se na na děti zase těším a nemůžu mít lepší dobití své energie, než tu malou drobotinu, která neměla nejlepší start do života, ale jejich čistota, bezprostřednost, láskyplnost a důvěra jsou jejich životní náplní a mají obrovskou schopnost předávat energii dál.Mám ráda své malé kamarády!

... a mám ráda podzimní čarovaní přírody a jsem ráda za všechny tyhle dary do vázy!

Tohle jsem potřebovala...

S mojí milovanou mámou!

Sobota se nesla ve znamení pořádného rodinného mejdanu.Moje maminka má jednu sestru.Jsou si velice blízké a já jim jen celý život tiše závidím to sourozenecké pouto, protože jsem jedináček.Moje milá teta Věra právě oslavila již sedmdesátku! Vypadá výborně! To že nemám sourozence mě bohatě vynahrazují Věřiny děti, tedy můj bratranec Jirka a hlavně moje "skoro"sestra Jana!
Bylo veselo a milo! Sešli jsme se v hojném počtu.Vzpomínali na dětství, na babičku s dědou, na prázdniny a vše krásné s čím se pojí dětství a mládí.Klavír ani kytara nezahálely a já si opět a už po tolikáté uvědomila, jak důležité je míti své kořeny, rodinu, blízké a ty nejbližší.
Moje milá rozvětvěná rodino, mám vás moc ráda a jsem ráda, že všichni jste a já jsem vaší součástí!
Ještě musím říci, že jsem nejela na mezinárodní výstavu psů do Českých Budějovic i když barvy naší chovatelské stanice ze všech sil hájil Marcely Badyán.Ale i beze mě měl úspěch.Sice jsme doufali, že to bude o chloupek lepší, ale i res.CAC, res.CACIB je krásné! Gratulujeme !
V neděli jsme trošku dospávali.Pan Pepa o trošku méně, jelikož měl v sobotu úlohu řidiče a já konzumenta! Ale nebylo to tak hrozné! I když domácí z Moravy chutnalo skvěle!
Odpoledne po výborném obídku jsme vyrazili s pejsky a Honzíčkem na výlet.Bylo to nádherné.Sluníčko vábilo, mezi stromy v lese se leskly pavučiny " babího léta"a lesní vůně ještě stále nesla stopy hub.

Pusinka Odvážná, usoudila, že je ještě dobrý čas na koupačku a ochutnala rybníček!
Fík náš nejmenší psík zase usoudil, že nás jde hodně a tak by si mohl zahrát na malého" kňouru" a celou cestu se chtěl nést.Honzík mu vyrobil klokaní kapsu ve své bundě a bylo dobře! ...no já pak doma česela a lovila klíšťata! Ale o tom to je, ten život se psy!!!

O Ondrovi...

Můj starší syn má toulavé nohy.Musela jsem si zvyknout.Ale nikdy nepřestane ta zvláštní tíseň na hrudi, když vím, že zase balí kufřík , že jeho milý obličej se obleče do pláštíku nedočkavosti, oči mu hrají nadšením a celý se tetelí nedočkavostí po novém a nepoznaném.
Má geny po tatínkových předcích.To byli dobrodruhové, objevitelé a světoběžníci.
Na první fotce je v letadle se svojí krásnou přítelkyní, která tentokráte cestuje s ním.Cíl cesty Dubaj, Jakarta, Bali -Kuta, Lombok.Tentokráte je to pouze na " krátko" ! ...tedy na měsíc.

Ondra je můj velký muž, veliká osobnost, veliký člověk, můj prvorozený syn, Honzíkův veliký vzor a naše radost i pýcha.

Ondra je blázen do sportu.Miluje hory, sníh, adrenalin a moře.Pro mámu vražedné kombinace. Na druhou stranu je nesmírně zodpovědný, citlivý a já vím, že svým mateřsky pudovým strachem nic neovlivním, ale nedokážu si pomoci...a vím, že i pan Pepa tají dech, když náš syn bloudí po světě!

Zahrada se definitivně loučí s létem...

Měla jsem po dlouhé době volný a klidný víkend.Nic jsem neplánovala, nic jsem nechtěla stihnout ani udělat.Udělalo mi to na duši moc dobře.Už ani nevím, kdy jsem naposledy v sobotu vstávala až po desáté hodině.Moc díky mému zlatému panu Pepovi.Pustil psy, nakrmil štěníka a já dostala do postýlky voňavé kafíčko.Nevím, jestli na mě už není moc vidět, že starosti a kompikace ( v práci !) začínají zasahovat do mé jindy "poho" duše a tak můj pan Pepa dělá , co může, aby mě pomohl.
Slíbila jsem Honzíkovi, že udělám k obědu lasaně.Máme je moc rádi, ale takové ty opravdové, s boloňskou omáčkou, bešamelem a parmazánem.Moc se povedly a kluci si asi "pošmákli". Po obědě volala Dáša, že jsou na chalupě, ať naložíme psy a přijedeme.Bylo to moc milé setkání.Na zahradě se honilo devět dandíků a s nimi kamarádka kolie Claudie.Dáša je žena s duší pravdě bohémskou, miluje smích a veselé vyprávění a její vtipné historky byly jako balzám na moji duši.
Večer jsem doslova zaparkovala u televize a teprve až teď, jsem poprvé měla možnost vidět "Ženy v pokušení".Moc se mi to líbilo a díky své lehce depresivní náladě jsem byla přímo dojatá.Vojta Dyk by mě opravdu utáhl na vařené nudli a pan Pepa se zase rozplíval nad Lenkou Vlasákovou. Hezky jsme se doplňovali ! :o)
Neděle byla už náladově lepší.Pracovali jsme na zahradě a já se kochala posledními zbytky léta v květináčích, než vše zazimujeme.Zahrada je krásně vybarvená , všude je popadané listí.Mám podzim moc ráda.Psi nám pomáhali jak mohli a já se cítila moc dobře.
Konečně se nám také ozval Ondra. Odjel opět do Indonésie.Tentokráte pouze na měsíc, ale i tak se mi to zdá nekonečně dlouhé. Ale jako všechny jeho cesty - UTEČE TO !