Home sweet home!

Milí , zlatí jsme doma z dánského výletu. Fotek i zážitků mám hodně, ale technika se rozhodla, že bude proti mě. Nepere mě pračka a umřel mě notebook!
Mějte se krásně a užívejte toho letního počasíčka!
P.S. Honzík dobře doletěl a Canadu si opravdu užívá! :o)

...a je to tady!

A je tady moje vysněná dovolená, čas volna, čas relaxace a odpočinku.A je tady také "Honzík´s road" do Toronta, Canada.Odlétá zítrá ráno! Vůbec nechápu, že ho neuvidím celý měsíc.Na Ondrovi cestovatelské kousky jsem si již za ty roky zvykla, ale Jenda, Jeníček odjíždí na tak dlouho poprvé!Jako člen cestovatelského koužku při Jazykovém gymnáziu v HK byl již ledaskde, ale vždy tak na týden až deset dnů.Celý dům je plný kupek a kupiček a já jen tiše doufám, že to nějak napasujeme do cestovní tašky, kterou :"rozhodně v žádném případě nevymněním za ten veliký "loďák"!", říká Jeník! Tak nám držte palce, ať se to vejde.
Honzík je najednou velký chlap a já tiše v srdci pláču a chci ,aby se vrátila doba , kdy byl on i Ondra malý a svět byl nějak pomalejší, jednodušší a já chci zase sedět potmně v dětském pokoji a držet v dlani ty malé nožky a hladit voňavé hlavičky malých válečníků, klopýtat o hračky a zlobit se s nepořádkem! Ta doba je pryč! Už jsou tady dva dospělí muži, lidé zodpovědní za své činy a lidé plnící si své sny.Ne nadarmo se říká, dej dětem křídla ,ale mávat už musí sami! Tak já jim ty křídla dala a oni mávají o sto šest a já jen tiše a hrdě sleduji jejich let a jsem pyšná matka na své syny a doufám, že jednou se mi vrátí v jejich náhledu na svět způsob a styl svobodné výchovy , kterou jsme jim dali a že jednou docení všechnu tu starost a starost a starost, kterou nás to stojí, abychom jim umožnili poznat svět.Můj tatínek mi vždycky říkal, jediné co ti nikdo nevezme jsou zážitky.Měl pravdu! Šťastný let můj Honzo a krásné kanadské prázdniny!
Mě doma zůstává sedmihlavá psí smečka.Byli jsme odpoledne v lese a já čerpala energii.Budu jí moc potřebovat.Čeká mě také velké balení! Já , pan Pepa , Bazalka, Tess a Eda odjíždíme na náš milovaný sever.Čeká nás Herning, Dánsko.Těším se na kamarády, na milá setkání, na krásný hotel na břehu jezera, na klid a pohodu a pak na nervy a stres na Světové výstavě psů!
Tak nám držte palce!
A zbytek smečky? Mám úžasné rodiče.Přijede tatínek a bude pečovat, přijede maminka a bude pečovat a přijede Ondra, který je teď někde na cestě z Francie! Mám já ale štěstí na lidi :o)

Probouzení

Zahrada se začíná oblékat do letního hávu.Miluji ten jarní, ale když otrhám semeníky rododendronů a začnou se probouzet hosty, nevím, které období mám vlastně nejraději.

Jaro voní svěže a nevinně a léto začíná býti dychtivější.Miluju hosty.Mám snad všechny jejich odnože a hrdím se těmi obyčejnými s panašovaným listem i těmi vzácnějšími s bohatým květem.Nastává jejich čas!Vzdávám holt bohyškám!

Miluju lichořeřišnice.Obyčejná bylinka se vzácnými léčivými účinky.Mám jí všude a každý den se kochám těmi úchvatnými květy.Jejich barva je od světle oranžové až po sytě rudou a list je zelený či panašovaný. Mám ráda ty půvabné
květy , co zpívají písně o kráse!

Vzdávám holt lichořeřišnici.

Letní mámení! Muškáty, trávničky, skalkové karafiáty...
A to je přede mnou čas levandulový a čas hortenzii...!

Vzdávám holt letním barvám. Fialová je prý depresivní, ale fialový clematis s množstvím květů je balzámem pro moji duši a pastvou pro oko.

Vzdávám holt blížícímu se létu a vzdávám holt přírodě, která rodí tuto krásu.

Relaxace

Náš víkend se nesl v duchu absolutní relaxace.V sobotu jsem sice byla v práci, ale díky " Cultural Reagge Vibez", která se konala v lomu " U sv. Josefa" od pátku do neděle jsem měla v práci o zábavu postaráno.Jen co jsme v sobotu ráno otevřeli lékárnu , měli jsme v oficíně zástupy sežehlých a komáry okousaných " regařů" a postřiky na komáry, opalováky a alkoholové vyprošťováky šly na dračku.Můj syn Honza mě říká: " Nesuď knihu podle obalu" a tak jsem se snažila býti maximálně tolerantní k té veškeré směsici dredařů a jiných zábavných typů, kteří brouzdali městem a byli děsně " v poho..."Pravda, někdy to dalo hodně práce a zápach linoucí se za některými , byl v horku těžko větratelný, ale byla jsem cool...!
Odpoledne jsme měli báječný výlet k Dáše a Lubošovi na chalupu, kde žije náš malý Dobiáš.Na pejskařině miluju i to, že díky ní získávám spoustu nových a výborných přátel, kteří jsou ze začátku " novými majiteli" našich odchovánků a záhy se mění ve výborné přátelé! Dáša a Luboš jsou skvělí a milí lidé a jsem šťastná, že Dobiáš žije právě u nich!
Jejich chaloupka je neodolatelná.Všude dýchá láska a pohoda a vše je podřízeno novému členu rodiny, který je na veliké zahradě pánem světa.Hned poznal svoji starou smečku a bylo plno "psí radosti" . Domů jsme odjížděli velice neradi a s příslibem, že se zase brzy navštívíme! Jsem ráda, že mě život do cesty přihrál tyhle úžasné lidi. Dáša je duší veliký bohém a milovník všeho živého.S láskou dělá doma sýry, peče neodolatelné štrůdly, šije kouzelné hračky a hrdě začala s Dobiášem žít podle " Barf". Tedy Dobiáš dostává pouze syrovou stravu! ... Obdivuji ji!

V neděli ráno se ve mě probudila hospodyňka a udělala jsem výborný dezert z jahod.Nemám odvahu ho nazvat " tiramisu", ale všem chutnal.Na návštěvu k nám dorazil další naš zlatý " odchovánek" Badyán s paničkou Marcelou a dalším dandím kumpánem Rayem!Bylo nám společně milo na naší zahradě!

Marcela je další moje kamarádka , kterou mám díky "psům".Je to milý člověk s velikým srdcem a nelehkým břemenem na zádech.Mnohdy si říkám, že já bych jejímu tempu vůbec nedokázala čelit! Mám svého pana Pepu a někdy ráda přenechám váhu veškerého dění na jeho bedra.Marcela musí unést váhu celého světa sama.Marcela je vdova.Manžel jí opustil v době, kdy to vůbec nečekala a nechal jí samotnou se dvěma dětmi, domem a veškerými starostmi, které před tím nemusela řešit.Marcela je vážně nemocná v invalidním důchodu a vše zvládá z neuvěřitelnou bravůrou a já se každým dnem musím klanět její statečnosti, odvaze a srdnatosti s jakou byla nucena se postavit realitě! Mám ráda Marcelu, protože je to silná žena a jsem ráda, že vstoupila do mého života, aby mě naučila, že pokud člověk má sílu a má proč, zvládne i nezvládnutelné.Dnes je moje psaní pro Marcelu a chci, aby věděla , že je pro mě moc důležitá osoba, že jsem ráda, že je v mém životě!

Pohoda, klídek, tabáček...

Nějak přestávám matičce přírodě rozumnět a cítím i já vinu, že se k ní chováme, jak se chováme.Není potom divu, že máme buď zimu , lijáky, povodně a nebo tropy! Tak doufám, že se počasí trošku umoudří a nebudeme soupeřit s egyptskou Hurghádou, kde mají tepleji! Zítra mimochodem budeme v čele teplotního žebříčku!
U nás jsme zahájili letní sezonu! Tedy pohoda, klídek, tabáček..........................:o)

Konečně slunce!

Konečně svítí! Slunce, sluníčko, Oskar, Puchýř, Zlaťák, Koule...! Nemůžu se nabažit jeho paprsků.Řeším teď nejednoduché období a díky slunci mám dost sil! Vítejte u nás a dále už jen beze slov!

Porcelán s modrýma cibulkama

Mám ráda porcelán s modrýma cibulkama.Provází mě celý život a moc jsem si přála, abych ho měla ve svém skleníku.Základ mého cibulákového servisu už něco pamatuje.Je po mé babičce - tatinkově mamince.Zemřela, když mě bylo deset let, ale její tvář, hlas i pomalá chůze po kuchyni a výborné dobrůtky, co vařila, mám hluboce vryté v srdci.Babička cibulák milovala a používala ho jako běžný servis.Když zemřela část kompletního servisu dostala moje maminka.Doma jsme na něm jedli jen o vánocích a maminka věnovala hodně času,peněz i úsilí, aby ho opět zkompletovala.Když jsem se vdala a přestěhovali jsme se do domečku, servis jsem od maminky dostala já.Vím, že to byl veliký dar od srdce.Ani u nás se nepoužívá běžně, je to servis sváteční.Miluju všechny ty konvičky, kávové, čajové, moka hrnečky, dezertní talířky, slánky, cukřenky, mísy, talíře, talířky...

Nejcenějšími kousky jsou jistě ty po babičce, protože mají duši a mé vzpomínky.Beru do rukou krásný omáčník s porcelánovou lžičkou a jsem malá holka, co sedí ve velikém pokoji se zvláštní vůní u kulatého stolu a babička mi nandává na cibulákový talíř nové brambory, telecí řízek a polévá to z omáčníku voňavým sosem.Beru do rukou veliký stříbrný příbor a ochutnávám ten lahodný pokrm. Je krásné mít vzpomínky...
V cibuláku je kus mého dětství, láska mé babičky a později maminky, která ho léta opečovávala, doplňovala a sháněla ty kouzelné kousky se zkříženými měči na spodu, aby mě dělaly radost a když je venku tak ošklivo jako dnes, tak já hladím ty bucláčky a nasávám milé vzpomínky z dětství...