Nostalgie

Obvykle mívám beze slov, ale dnes to bude se slovy a bez fotek.Začalo pršet , obstarala jsem dům, zahradu, rodinu i zvířectvo a trošku jsem se kochala na vašich blocích.U Ivy http://jednoduchakrasa.blogspot.com/ jsem narazila na krásný příspěvek ze staré půdy.
Snad mě oslovil ten starý kufr nebo hodiny kukačky, ale najednou mě tenhle letmý dotyk stara, vrátil do mého dětství.Zasnila jsem se a vzpomínky se začaly hrnout a doprovázely je vůně a zvuky ze šťastných prázdninových dnů, které jsem s bratrancem a sestřenicí roky stejně trávila u babičky a dědy na venkovské chalupě na malé vesnici.
Je to tak dávno a přitom mám všechno tak hluboko vryté v sobě a věřím, že naše zážitky z dětství nás mohou ovlivňovat pozitivně, či negativně po celý život.
Já měla hezké dětství.Hodně času jsem trávila u babičky a dědy a jejich odchod dodnes vnímám jako jednu z největších ztrát.Myslím na ně často a i po mnoha letech mě chybí.
Možná je v mé hlavě také dvanáctého srpna roku ... a je třeba také čtvrtek. Sedíme společně s babičkou a dědou v kuchyni.Všude voní sušené houby.Děda vstává a natahuje kukačky.Já si píšu do deníku a Jirka bratranec chce jít na houpačku. Tak tedy dobrá. Vycházíme z kuchyně do chladné chodby, projdeme po ní a blížíme se ke schodišti na půdu.Jsem malá holka a trošku bojuji s tmavým schodištěm na půdu , ale Jirka mě postrčí a já běžím za ním.Otevřeme staré dveře, jako vždy je tam ta nepříjemná pavučina a jsme tam.Půda, půdíčka! I po tolika letech cítím tu zvláštní vůni.Všude je pološero, podél střechy vzorně srovnané dřevo, staré skříně plné starých knih, truhly s oblečením po prababičkách a dědech, kočárek po nás zakrytý prostěradlem, veliká plechová vana opřená v rohu.Uprostřed všeho toho bohatství visí naše malá houpačka na trámu.
Jirka volá, že se bude houpat první a já budu počítat do sta a pak se vymněníme!...
Jak krásné mohou být vzpomínky a jak krásné je , že je máme.
Půda, půdička ! Prázdninová dobrodružství, staré věci, staré vzpomínky, ale všechny jsou mojí součástí a jsem ráda, že jsem měla takové dětství a jsem ráda, že babička a děda zůstanou navždy v mém srdci. Kdybych mohla znovu bych jim řekla, jak moc jsem je milovala a jak moc krásně s nimi bylo a jak moc mi i mnoha letech chybí a jak ráda se vracím do té venkovské chalupy, kde už je to všechno jinak, ale voní to stejně a nahoře na půdě visí na trámu stará houpačka........