Počasí nebylo zcela ideální, ale i tak jsme vyrazili do obory za lesními kamarády.Je to náš každoroční rituál a sypání jablek lesní zvěři je už v naší rodině tradice.
Bylo mi moc krásně v zasněženém lese a vnímala jsem jeho sílu i tajemství.Naši psi okamžitě splynuli s tím tajemnem a já musela i pískat na píšťalku, abych je přivolala zpět.
Pusinka je veliká osobnost a svůj čas si organizovala po svém, ale neutíkala.Potřebovala tančit své tance v závěji a čichat a hledat stopy , aby se na ně nasadila a pak se vítězně a láskyplně mohla vracet k nám se svojí pomyslnou kořistí.
Bazalka je moje královna! Odvážná, trpělivá a vždy přátelská.Běhala po lese s velikou radostí a já věděla, že se vždy vrátí a pokorně bude čekat u nohou svého pána a tím je teď můj pan Pepa.
A tady je Archi! Princ všech Princů.Rozmazlený manekýn, který zbožňuje nás i naše čtyřnožce...
Mám ráda předvánoční čas.Každý rok musím projít nemilosrdným obdobím stresů v práci a pocitem, že letos opravdu nemám šanci nic stihnout.Nakonec to vždy nějak dopadne.Opravdu nemám dvacet druhů cukroví ani ten úklid není ideální, ale člověk nemůže sedět na deseti židlích najednou.
Vánoce se blíží a já tento víkend začala péci.Dávno pryč jsou doby, kdy jsem pekla nekonečně druhů a hlídala do noci troubu. Letos jsem vánoční dobrůtky zredukovala jen na ty druhy, které moje rodina miluje.Jako malé osvěžení jsem přidala ořechové tyčinky podle Liduščiny maminky. Jsou opravdu vynikající a úžasně voní! Liduško, díky za recept a všem doporučuji!
U nás je opravdová a nefalšovaná zima!Venku mrzne jak když praští a nikdo se dobrovolně nehrne odhrabávat sníh, vyjíždět s auty z garáže a dělat náš dům civilizačně přístupným! Já všude navěšela věnce, rozmístila lucerny a těšila se, že budou k užitku jako za starých časů. Tak podle reakcí mé rodiny jsem za úplného trotla a když budu mít štěstí oteplí se a sníh odtaje.No jo! To je ten generační rozdíl..
Doma jsem myslím na poslední chvíli vytvořila sváteční atmosferu! Dokonce i soused od králíků mě adventní věnec pochválil.Je z buxusu, sušeného ovoce, papírových hvězdiček a troška fantazie! Tu snad ještě mám!
Pejskové byli absolutně nadšeni sněhovým přídělem.Nemůžeme je zahnat domů.Venku jsou krásně uvolnění, svobodní a užívají si nových radovánek! 
Mám ráda náš dům.Mám ráda to místo, kde říkáme " u nás doma".Je mi tady všechno blízké, všechno leží na místech, která důvěrně znám a všechno dohromady dělá domov domovem.Náš dům je veliký, což jako hospodyně a hlavní pečovatelka o vše, nepovažuji za ideální, ale na druhou stranu, jsme veliká rodina, milujeme své psy, kteří mají svůj komfort ve všem prostorech domu a každý z nás má zde své útočiště.
Pan Pepa mě dneska " vyvezl" do velkoměsta. Tedy spíše vyvezl naše auto do servisu a mě vzal při té příležitosti s sebou. Byla jsem docela ráda, že nadýchnu ještě v relativně bezpečném čase předadventní náladu v obchůdcích , než lidé začnou šílet s nakupováním.
Dnes mě psala Vendulka a úplně mě vyděsila otázkou, zda je u nás vše v pořádku, že nepíšu na blog.Milá Vendulko, nepíšu protože nestíhám. Nestíhám není moje slovo, ale v posledních týdnech jsem plnými doušky hltala jeho význam. Je to více jak měsíc, kdy se mi život trošku obrátil na ruby a já se pomalu učím jinak a lépe hospodařit se svým časem. 
S novým školním rokem začala opět naše pravidelná canisterapeutická setkání s našimi malými kamarády ze speciální třídy Sluníčko pro předškolní děti s kombinovanými vadami. Docházíme sem již druhým rokem a máme s dětmi moc hezký vztah.Ti starší už nás dobře znají a nové maličké děti byly nesmírně komunikativní a přijaly pejsky s velikým nadšením a důvěrou. Tahle práce mě moc naplňuje a jsem ráda, že je v silách našich psů udělat radost, pohladit, pomazlit a rozveselit zcela podle jejich " čtyřnohého" receptu. Pejskové moji, jsem ráda, že jste jací jste!
Měsíc utekl jako voda a Ondra s Kačkou jsou zpátky z Indonesie.Přijeli spokojení, opálení a nabití elánem a energií.Je báječné být mladý, umět využít možností, něco se chtít naučit, vidět, vědět a posunovat se někam dál.Ondra měl v životě štěstí.Je chytrý, podnikavý a hlavně měl kliku na školy, učitele, kteří ho pro něco nadchli, něco ho naučili a pak měl štěstí na své budoucí zaměstnavatele, kteří jsou s jeho prací spokojení a dobře mu za ni zaplatí.
Sešli jsme se celá rodina.Bylo nám moc dobře.S krásnými dárky z Bali přijel i můj nový miláček a můj vysněný foťák.Mám ho doma, mazlíka! Jsme ve fázi seznamovací a testovací.Ondra se mi celý den věnoval a měla jsem od svého syna "profesionála" rychlokurs zacházení s MÝM Canonem EOS 7D.Nutno podotkonout tím, že přijel s Indonesie s celosvětovým záručním listem a už jsem ho zaregistrovala, ušetřila jsem hodně penízků! To stálo za ten hřích! Ráda oželím jiné věci...
Tak tady jsou první pokusy.Některé jsou přeexponované, některé mázlé, ale já to vyladím!
Krásný týden všem!
Je mi dobře s těmi, které mám moc ráda...
Je mi dobře za hledáčkem fotoaparátu...
Je mi dobře uprostřed smečky mých psů...
Je mi dobře uprostřed krásné barevné krajiny...
Je mi dobře, když ...
Velké zmněny, které mě do života přinesl můj nový zaměstnavatel, moje nová pracovní pozice mě ukusují velkou část mého volného času.Doufám, že je to začátek, než se vše zaběhne, než se zaběhnu já a než se zaběhne můj nový pracovní kolektiv.Chodím domů pozdě, mám zanedbanou domácnost, pejskové smutní a já každý den pěju chválu na mého zlatého pana Pepu.Převzal na sebe kus mé domácí rutiny, krmí i psy a dokonce krmí i mně! Doufám, že se brzy vše vrátí do normálu a já budu zase fungovat ne jen na poli pracovním.
... a mám ráda podzimní čarovaní přírody a jsem ráda za všechny tyhle dary do vázy!
Bylo veselo a milo! Sešli jsme se v hojném počtu.Vzpomínali na dětství, na babičku s dědou, na prázdniny a vše krásné s čím se pojí dětství a mládí.Klavír ani kytara nezahálely a já si opět a už po tolikáté uvědomila, jak důležité je míti své kořeny, rodinu, blízké a ty nejbližší.
V neděli jsme trošku dospávali.Pan Pepa o trošku méně, jelikož měl v sobotu úlohu řidiče a já konzumenta! Ale nebylo to tak hrozné! I když domácí z Moravy chutnalo skvěle!
Pusinka Odvážná, usoudila, že je ještě dobrý čas na koupačku a ochutnala rybníček!
Fík náš nejmenší psík zase usoudil, že nás jde hodně a tak by si mohl zahrát na malého" kňouru" a celou cestu se chtěl nést.Honzík mu vyrobil klokaní kapsu ve své bundě a bylo dobře! ...no já pak doma česela a lovila klíšťata! Ale o tom to je, ten život se psy!!!
