Nikdy neříkej nikdy...

Pan Pepa mě dneska " vyvezl" do velkoměsta. Tedy spíše vyvezl naše auto do servisu a mě vzal při té příležitosti s sebou. Byla jsem docela ráda, že nadýchnu ještě v relativně bezpečném čase předadventní náladu v obchůdcích , než lidé začnou šílet s nakupováním.

Miluju vánoce a hrozně ráda dávám dárky. Mám ráda takové ty maličké, z lásky a od srdíčka.Právě takové jsem chtěla v klidu pohledat a po dlouhé době nadýchnout i tu městskou atmosféru.

Cestou začalo chumelit.Už v autě jsem si říkala, že jsem měla raději zůstat doma a dodělat si rozdělané úklidové práce.Pan Pepa se mě smál a říkal, že to jsem celá já...! Doma bych jistě zase litovala, že jsem nikam nejela :o)

Měla jsem více jak tři hodiny pro sebe a vydala se do ulic.Opravdu dlouho jsem nebyla jen tak pokukovat po krámech a opravdu dlouho jsem nebyla v centru našeho " velkoměsta" a opravdu jsem se nestačila divit, jak moc se to všude změnilo, jak záhadně zmizely mé oblíbené obchody, jak vyrostly nové a jak tuhle část mého " rodného a studentského" města už vlastně vůbec nepoznávám.

Moje intuice z auta měla určitě něco do sebe.Chodila jsem od krámu ke krámu a velmi brzy jsem zjistila, že stejně nic nekoupím a že se vlastně ani z ničeho netěším ...

Doklopýtala jsem do zcela nového a obrovského nákupního "ráje".Všude vykukovaly nazdobené umělé stromky, kýčovité ozdoby a strašně moc lidí.Dvakrát jsem vyjela pohyblivými schody nahoru a dolu a nenašla nic, co by mě alespoň trošku zaujalo...!A jak jsem tak svištěla mezi patry, najednou se mi udělalo opravdu zle.Málo vzduchu, směsi vůní i pachů a já si chtěla rychle někam sednout.A ejhle! Nebylo kam.Prosila jsem sebe samu, ať vydržím a hloupě sebou někde neplácnu.

Před očima jsem měla barevné kruhy , ruce se mě klepaly a najednou jsem uviděla řadu židlí. Hurá! Sednu si! Ani nevím, jak jsem na jedné z nich přistála! Byla to obrovská úleva.Sedím!

" Tobrý den, pany, gelové nehty nebo lakovat nebo francouzká?" U stolku na proti mě seděla milá asiatka s rouškou přes ústa a evidentně mě hodlala upravit ruce. " Klid pany, uvolnit a nechat ruce pro mne". Nevolnost byla ta tam a já zjistila, že jsem přišla omdlít do " European nails studia" , kde jeden vedle druhého seděli u malých stolků mladí asiaté a vyráběli umělecká díla na rukou "zaměstnaných" žen.Bylo mi trapné vstát a odejít a jen jsem v duchu počítala, kolik mám v peněžence peněz a jak to udělat, aby mě ruce nezdobily dlouhé zelené nehty s perlami! Dopadlo to výborně! Slečna mě udělala velmi příjemnou masáž rukou, manikuru a pak mě nehty krásně nalakovala ála Francie. A zlatá tečka přišla nakonec! Stálo to" pouhých" 200 Kč!

Pan Pepa se velice divil, že jsem nic nekoupila a nestačil se divit ještě více, když jsem mu před obličejem šermovala krásnými nehtíky! A tak nikdy neříkám nikdy... Moje první manikura byla velice příjemná. Sice mě "zapečená Francie" záhy odplula ve škopku na úklid, ale musím říci : " Zajímavý den! "