Když jsou srdce dokořán...

Mám ráda předvánoční čas.Každý rok musím projít nemilosrdným obdobím stresů v práci a pocitem, že letos opravdu nemám šanci nic stihnout.Nakonec to vždy nějak dopadne.Opravdu nemám dvacet druhů cukroví ani ten úklid není ideální, ale člověk nemůže sedět na deseti židlích najednou.

Vánoce otvírají lidská srdce a já každý rok chci být u toho a chci mít ten sváteční pocit, že i když jen maličko,tak přeci jen jsem nějak přispěla na dobrou věc.

Včera jsem si s kamarádkou vyrazila do skvělé společnosti.Náš společný přítel vynikající lékař a báječný fotograf uspořádal krásnou prodejní výstavu fotek a veškerý výtěžek věnoval na konto hořického klubu Klokánek. Bylo to moc milé setkání ...Měl dorazit i patron klubu Honza Potměšil, ale z vážných rodinných důvodů nepřijel.Zemřel mu táta.

Jsou na světě věci , které nejdou koupit ani za všechny miliony světa a jednou z těchto věcí je zdraví.Já hluboce smekám před všemi, kteří chtějí i když jen" těmi penězi" zlepšit, pomoci, podpořit a maličko usnadnit život těm, kteří žijí s handikepem jakéhokoli druhu.

Doufám, že tahle akce bude mít u nás své následníky!

Po vernisáži přijel kouzelník.Klokánek podpořil i rodák z nedalekého Miletína Pavel Kožíšek a jeho kouzla.Opravdu jsem se báječně bavila.Byl vtipný, spontání a děti v sále byly nadšené.

Byla jsem hrdá na to, že můžu být kamarádem všech těch skvělých lidí v sále.Někteří seděli na vozíku, jiní se choulili mámě v náručí...

Já i moji canis psi přejeme všem krásné a naplněné vánoce plné lásky a pohody a jsem pyšná na všechny své skvělé kamarády z Klokánku a Sluníčka!