Mám ráda předvánoční čas.Každý rok musím projít nemilosrdným obdobím stresů v práci a pocitem, že letos opravdu nemám šanci nic stihnout.Nakonec to vždy nějak dopadne.Opravdu nemám dvacet druhů cukroví ani ten úklid není ideální, ale člověk nemůže sedět na deseti židlích najednou.
Vánoce otvírají lidská srdce a já každý rok chci být u toho a chci mít ten sváteční pocit, že i když jen maličko,tak přeci jen jsem nějak přispěla na dobrou věc.
Včera jsem si s kamarádkou vyrazila do skvělé společnosti.Náš společný přítel vynikající lékař a báječný fotograf uspořádal krásnou prodejní výstavu fotek a veškerý výtěžek věnoval na konto hořického klubu Klokánek. Bylo to moc milé setkání ...Měl dorazit i patron klubu Honza Potměšil, ale z vážných rodinných důvodů nepřijel.Zemřel mu táta.
Jsou na světě věci , které nejdou koupit ani za všechny miliony světa a jednou z těchto věcí je zdraví.Já hluboce smekám před všemi, kteří chtějí i když jen" těmi penězi" zlepšit, pomoci, podpořit a maličko usnadnit život těm, kteří žijí s handikepem jakéhokoli druhu.
Doufám, že tahle akce bude mít u nás své následníky!
Po vernisáži přijel kouzelník.Klokánek podpořil i rodák z nedalekého Miletína Pavel Kožíšek a jeho kouzla.Opravdu jsem se báječně bavila.Byl vtipný, spontání a děti v sále byly nadšené.
Byla jsem hrdá na to, že můžu být kamarádem všech těch skvělých lidí v sále.Někteří seděli na vozíku, jiní se choulili mámě v náručí...
Já i moji canis psi přejeme všem krásné a naplněné vánoce plné lásky a pohody a jsem pyšná na všechny své skvělé kamarády z Klokánku a Sluníčka!
Počasí nebylo zcela ideální, ale i tak jsme vyrazili do obory za lesními kamarády.Je to náš každoroční rituál a sypání jablek lesní zvěři je už v naší rodině tradice.
Bylo mi moc krásně v zasněženém lese a vnímala jsem jeho sílu i tajemství.Naši psi okamžitě splynuli s tím tajemnem a já musela i pískat na píšťalku, abych je přivolala zpět.
Pusinka je veliká osobnost a svůj čas si organizovala po svém, ale neutíkala.Potřebovala tančit své tance v závěji a čichat a hledat stopy , aby se na ně nasadila a pak se vítězně a láskyplně mohla vracet k nám se svojí pomyslnou kořistí.
Bazalka je moje královna! Odvážná, trpělivá a vždy přátelská.Běhala po lese s velikou radostí a já věděla, že se vždy vrátí a pokorně bude čekat u nohou svého pána a tím je teď můj pan Pepa.
A tady je Archi! Princ všech Princů.Rozmazlený manekýn, který zbožňuje nás i naše čtyřnožce...
Mám ráda předvánoční čas.Každý rok musím projít nemilosrdným obdobím stresů v práci a pocitem, že letos opravdu nemám šanci nic stihnout.Nakonec to vždy nějak dopadne.Opravdu nemám dvacet druhů cukroví ani ten úklid není ideální, ale člověk nemůže sedět na deseti židlích najednou.
Vánoce se blíží a já tento víkend začala péci.Dávno pryč jsou doby, kdy jsem pekla nekonečně druhů a hlídala do noci troubu. Letos jsem vánoční dobrůtky zredukovala jen na ty druhy, které moje rodina miluje.Jako malé osvěžení jsem přidala ořechové tyčinky podle Liduščiny maminky. Jsou opravdu vynikající a úžasně voní! Liduško, díky za recept a všem doporučuji!
U nás je opravdová a nefalšovaná zima!Venku mrzne jak když praští a nikdo se dobrovolně nehrne odhrabávat sníh, vyjíždět s auty z garáže a dělat náš dům civilizačně přístupným! Já všude navěšela věnce, rozmístila lucerny a těšila se, že budou k užitku jako za starých časů. Tak podle reakcí mé rodiny jsem za úplného trotla a když budu mít štěstí oteplí se a sníh odtaje.No jo! To je ten generační rozdíl..
Doma jsem myslím na poslední chvíli vytvořila sváteční atmosferu! Dokonce i soused od králíků mě adventní věnec pochválil.Je z buxusu, sušeného ovoce, papírových hvězdiček a troška fantazie! Tu snad ještě mám!
Pejskové byli absolutně nadšeni sněhovým přídělem.Nemůžeme je zahnat domů.Venku jsou krásně uvolnění, svobodní a užívají si nových radovánek! 
