Když do zoo, tak do zoo!

Moje kamarádka Zojka rozhodla, že nastal čas prezentovat plemeno Dandie Dinmont terier na veřejnosti a pozvala nás pár zapálenců do pražské zoo.Výlet to byl krásný povedený, ale nejsem si jistá, zda úplně splnil svůj účel.
Necestovala jsem sama, ale s Marcelkou a dvěma psíky, které jsem pečlivě vybrala jako nej pro prezentaci chovu.Tentokrát snad ani nešlo o kvality exteriérové, ale hlavně o charakter a potřebu komunikace s okolím.Na výlet tedy jela Miška ( canis pes) a Bažinka ( budoucí canis).
Už cesta do Prahy naznačovala, že to bude zábavný den.Od nás po dálnici na Černý most jsme jeli stejně dlouho jako z " Čerňáku" nahoru do Troji! V autě bylo příjemně klimatizováno a cestu jsme si krátily s Mací všemožnými historkami.Psi spali a já byla ráda, že mě navigace dovedla, kam jsem potřebovala.Nepočítala jsem ovšem s tajemným poslem ze ZOO, který na nás vyskočil z příkopu a mával cedulí na odstavné parkoviště! Nutno podotknout, asi kilometr a půl od hlavní brány do ZOO!
Dobrá! Zaparkovali jsme a nechali se vláčet davem podel trojského zámku k hlavnímu vchodu do zahrady.Psi šli statečně a těšili se, co za dobrodružství jsme pro ně nachystali.
Nebudu složitě popisovat frontu ani pár vzteklounů v ní! Bylo nám přáno a setkali jsme se s ostaními kamarády a jejich mazlány! Petr " od Miji" má ZOO v malíku a tak byl naším vděčným a trpělivým průvodcem! Viděli jsme hodně krásných zvířat, prošli se tropickým pralesem, nechali si netopýry čechrat účesy a zbožně sledovali vlky!
Při všem tom lidském hemžení, jsme sledovali, jak lidé jeví zájem o partu stejných bafanů! Reakce byly různé! Jedna z nich dala naší milé Zoje hodně do " kožichu"!
Reál:
Sledujeme dění u bazénu tučňáků.Dva starší manželé nás pozorují!
Ona: "Proč ti lidé sem berou ty psy?"
On: " Asi aby se proběhli a poznali jiné lidi a zvířta!
Ona: " Já se jim teda divím! "
On: " Podívej, je jich více, to bude asi nějaký útulek na vycházce! "
To byla tedy rána! My veřejně prezentujeme tak málopočetné a široké veřejnosti málo známé plemeno a ve finále " jsme venčící útulek".
Tak nevím,zda je zoo to pravé ořechové, ale neházíme flintu do žita.
Na podzim v silnějším počtu opět vyrazíme! Pokud vás budeme zajímat a bude chtít projít zoo v naší společnosti, dejte nám vědět nebo sledujte na www.bohemiadandie.cz

Psí lásky...

Kořeny

Rodina a příbuzní mého tatínka mají v genech toulavé boty.Myslím, že i moji kluci trošičku načichli a jejich touha cestovat a poznávat je založena na genetických základech.
Honzík se při své cestě do Kanady sešel s jedním z tatínkových bratranců stýčkem Vláďou. Jeho životní příběh je velmi zajímavý i bolestný součastně. Dnes je mu již hodně přes osmdesát, ale stále je aktivní a plný života. On a můj tatínek mají celoživotní silné pouto a i v dobách normalizačních se snažili jak to šlo, aby o sobě věděli.Ne vždy to bylo ku prospěchu nás, žijících za " železnou". Strýček za druhé světové války sloužil u RAF a v roce 1948 utekl jako voják do Kanady.Za tento svůj čin byl u nás odsouzen k trestu smrti a nikdy se nemohl do Čech vrátit.Nedostal vyjímku ani na pohřeb své matky.Taková byla doba.


Strýček se podíval poprvé zpátky do své vlasti v roce 1994 a to bylo Honzovi pět let.Podruhé se tito dva z jednoho rodu sešli před několika týdny v Montrealu.Jsem ráda, že Honzík nezapomíná na kořeny a je milé , že se mohly sejít dvě generace jednoho rodu žijící na odlišných kontinentech , v odlišných podmínkách , ale nezapomínající na společné předky.
Honzovi je 22 a strýčkovi 85.Rozdíl věkový propastný, ale společná krev je společná krev a já jsem ráda, že Honzík má vztah ke svým předkům a své kořeny nezapře!

Pro radost....

Víkend jsme měli krásný ,klidný a hlavně chladný.S radostí jsem vyhlížela déšť a neustále násávala voňavý mokrý vzduch z venku.Radost z děště mi vzala zpráva, že v Bílině u Zojky pršelo tak moc, až přetekla sběrná nádrž nad Bílinou a voda se přehnala přes zahrady v údolí.Doufám, že škody nebudou tak veliké a hlavně, že v domě mají sucho.
V sobotu jsme po velice dlouhé době seděli u nás u stolu v naší tradiční čtyřce.Honzík i Ondra byli doma a já pekla a vařila s velikou chutí.Mít doma dospělé syny bez přítelkyň je pro mně už dost velká vzácnost.Tak jsem si to moc užívala.
Odpoledne bylo ve znamení návštěv.Přijeli Dáša s Lubošem a malým Dobiášem.Přijeli si pro Damiánka.Dáša má veliké srdce a jeden dandík ji bylo málo a tak si k Dobíškovi vzali jestě jeho brášku Damiána.Bylo to krásné i trošku smutné.Na Dama jsme si už všichni zvykli, ale když jsme viděli, jak spolu bráškové lumpačí, bylo nám jasné, že tihle dva musí žít spolu! Děkuji Dášo a Luboši za Dobíška i Dama! Mají s vámi láskyplný domov! :o)
Jako vždy Dáša přivezla pamlsky a dobrůtky a tak se psi nemohli odtrhnout od štědré dlaně .
Dášu s Lubošem vystřídali Jarda s Irenkou a jejich malý vnouček Honzík.Povídali jsme, povídali a hráli si s devítiměsíčním Honzou a já nechlala foťák zahálet.Mrzí mě, že jsem nezaznamenala malého cvalíka lezoucího po čtyřech po podlaze s neuvěřitelnou rychlostí a jemu s závěsu naši psi.Byli tak něžní a nadšení, že konečně mají člověka "své velikosti", že dost dlouho dělali chůvy místo nás a Honzíček byl nadšený.Je to správný pořízek !
Dnes jsem trošku lenošila a odpoledne jsme byli na dlouhé procházce s pejsky.Zase bez foťáku.Jsem to ale holka nemožná! :o)))

Moje radosti

Jan, Jeník, Honzík, Jeníček, Janeček, Honzulka, Honík ,Honza...mnoho podob a stále stejná milovaná tvář! Pět týdnů uteklo! Do světa odejel mladý a rozdychtěný klučík a vrátil se mi mladý, vyrovnaný a světem obohacený muž! Jsem ráda, že máme Kanadu za sebou a Honza má nezapomenutelné zážitky, zkušenosti a má zase o něco rozšířený svůj soukromý rozhled na svět!
Jsem na něho hrdá, s láskou sleduji ten veliký přerod malého chlapce v dospělého muže, který má své pevné, jasné a vlastní zkušeností utříděné názory na život a svět:" Honzíku, jsi můj malý velký muž a už nikdy nebudu hladit tvé maličké nožičky a čuchat ke tvým voňavým vláskům.Jsi dospělý, plný naděje a očekávání a já jsem ráda, že můžu být u všech tvých promněn a sledovat, jak se stáváš mužem a jak dobrým člověkem.Jsi moje radost i chlouba! Nezáleží čím budeš a kde budeš, ale pořád jen na tom kým budeš! A já vím, že dobrým člověkem ! "

Na zahradě rozkvétají mé lásky hortenzie! Nemůžu se na ně vynadívat a nemůžu se rozhodnout, která barevná variace je mému srdci nejblíže.
Od Marcelky šikulky přišel balíček plný překvapení.Mám nádherné kočky a cedulky na bylinky z keramiky.Jsou kouzelné a dojemné! Mám velikou radost!

A štěníčci jsou také k pomilování! Rostou jako z vody a dělají nám velikou radost.
Dnes má narozeniny moje maminka.Zdravíčko jí moc nepřeje a je už v krátké době po druhé v nemocnici.Doufám, pán Bůh dá a všechno bude v pořádku.Mami, mám Tě moc ráda!

Výstava a milá setkání - beze slov

A zůstávají v srdci ...

Dnes mám trošku nostalgickou náladu.Už jsem zcela udolána horkem.Vůbec se mi nechtělo pobývat venku a tak když jsem vše doma obstarala,sedla jsem si k počítači a začala se přehrabovat v galeriích, fotkách a tím i ve vzpomínkách.Našla jsem fotky z loňského léta, kdy tady byla na návštěvě moje finská " sestra" Minna. Trávili jsme společně nádherné dny u Zojky v Bílině.Tak mě tak napadá, jsou lidé a lidé! Některé vídáme každý den, mluvíme spolu,máme zdánlivě hodně společného, řešíme i problémy a dělíme se o radosti, ale přesto nevzniká to vzácné pomyslné pouto věrného a trvalého přátelství! ...a jsou lidé, které člověk vidím málo vzácně a přesto se pouto vytvoří.
Takové přátelství mám s Minnou.Žije daleko ve Finsku, je pastor a pomáhá nemocným lidem v hospicu, stará se o maminku, nevlastní sestru , přítele Jarna a je to jeden z nejoptimističtějších lidí, které znám. Nevadí, že se uvidíme zase za rok či dva, ale naše přátelství je takové, co neovlivní čas.A je mi dobře na světě, když vím, že tam patří i Minna.
Všechny fotky jsou z nádherné přírodní zahrady Zojky.Bylo nám tam moc dobře.Vlastně ani nevím, kolik jsme měli okolo sebe psů, ale řekla bych tak okolo patnácti. To bylo adeptů na mazlení!

Zleva je Minna, já a Zojka.

Good luck my sister !

Vedroooo!

Moji milí, tak já nějak lapu po dechu! To vedro je úmorné! Největší strach mám o malé štěníky! Jsou kouzelní a krásně prospívají , ale dnes když bylo v domě 31,4 stupňů, začali se nám miláčkové tvářit hodně divně! Chudinky , byli úplně uvaření i když se snažím všemi prostředky místnost chladit! Nakonec jsme museli porodní bednu vystěhovat dolů téměř do sklepa a miláčky jsem musela obléknout do studenou vodou nasycených kabátků! Chováme už dlouho, ale tohle jsme ještě nezažili! Počasí je opravdu zcela netradiční pro naše zeměpisné šířky! Prosím, ráda bych tošku ochlazení a deště!

Psí miláčci v chladivých kabátcích! Moc se jim ulevilo a už jsou zase spokojení a klidní! Co bude zítra??? :o)

Summer time

Jen tak náladovky pro radost! ... ještě Dánsko

Krátká a intenzivní

Rozhodnutí, že vás životem bude provázet velká smečka psů, je rozhodnutí o odříkání, o ztrátě jakési osobní svobody, o tom, že nebudete pánem svého času a o tom, že na vás je neustále někdo závislý a odkázaný.Pes není kolo, které odložíme do sklepa, když nás omrzí, ale je to živý tvor, který jako jediný ve zvířecí říši dal přednost nám lidem a odešel žít s námi, místo aby divoce žil v přírodě s vlastními.Miluju svůj život se psy.Každý den mě bohatě odmění a dávají mi najevo , jak moc důležitým článkem jsem v jejich smečkové hierarchii.Nějak přirozeně jsem jejich vládce, vůdce, velitel a já to ocenění přijímám s velikou pokorou a jsem na to hrdá.Ovládat psí smečku je umění a není nic horšího, než pes, který nerespektuje svého pána!
Jelikož jsem si se svými psy dávno ujasnila priority, můžeme podnikat výlety, jezdit na dovolené, můžu s nimi chodit do přírody na volno , můžeme bydlet v hotelu, zajít do restaurace, pracovat tam, kde o nás stojí a pomáhat tam, kde to potřebují! Často a v poslední době více než kdy dříve, přemýšlím, jak moc bych se chtěla svým psům podobat a jak moc bych chtěla mít jejich povahu, svobodu a nezávislost. Zklamali mě lidé, od kterých jsem to nečekala a tak hledám sama v sobě odpovědi , proč lidé nejednají úpřímně, proč dělají úskoky a schovávají se za prázdné fráze a ve jménu čehosi lžou. Možná už jsem trošku jako ten pes a lidské nepravosti mě trápí víc než je třeba.
Řeším nejednuchou situaci pracovní a fakt mě to trápí a byla jsem postavena před věc, ke které se nemohu nijak vyjádřit. :o(... ale to je asi ten život!

Mnohokrát jsem se již vyznávala ze své lásky k severským zemím.Dánsko mě opět pohladilo po duši.Je to krásná, svobodná země a její lidé jsou jako všichni seveřani přátelští, nezávislí a svobodomyslní.
Dovolenou jsem trávila s milými lidmi. Měli jsme s panem Pepou více času na sebe a více času si říci, že je nám spolu dobře.Probrala jsem tolik věcí se Zojkou a nasmáli jsme se dobrým trapasům, které nám nachystali naši chlapi, když sveřepě jeli podle navigací!!! Milý pan Donutil musel doma škytat, jelikož jeho historka o funkcionáři " Frantíkovi, který se ztratil v Itálii" byla naší velikou inspirací.

Tedy závěr: dovolená byla krátká a intensivní. Nabrala jsem něco sil a zůstávám věrná sveru!
První fotka je z cesty.

Dánsko, Skandenborg, hotel Skanderborghus , jezero, uchvatný park, příroda a příjemné pošasí.
Naši pejsánci se nebáli a hned se vrhli na molo.Skandenborg v raním oparu.
Tohle mě pohladí po duši.Mám ráda jezera a vodní hladiny.
Zákoutí
Zákoutí
No tak alespoň jednu společnou!
Co si asi myslíš, kačko ?
Určitě si i doma najdeme čas na piknik!
Pan Pepa a Bazalka.Nerozlučná dvojka.
Krásná Tess spí.


A tady je moje výstavní směčka na Světové výstavě psů.Atmosféra byla poklidná a potkali jsme známe a kamarády, které od nás dělí tisíce kilometrů.Nevyhráli jsme , ale byli jsme tam a o tom to hlavně je.Nás dandíkářů je na světě jak šafránu a vždy je milé se někde potkat.
Do Čech si trofej CACIB, WW dovezl Rainbow z Roxburku sun. Pes Zojky a otec naší malé Tess.
Gratulujeme! :o))